Ruský les

13.03.2023

Měl jsem v knihovně takovej balík mezi autorama, který maj tři jména, a nejsou to zrovna Sládkové, Máchové, nebo Erbeni. Válel se tam několik let a když už tam dost překážel, tak jsem ho rozbalil a zjistil, proč je tak velkej. Vysypal se z něj totiž celej Ruskej les. A ten, jak jistě víš, je kurevsky pořádnej Řáholec. Tam by to nezvládl ani Rumcajs. Tak jsem to otevřel, dal tomu šanci a s přestávkama s ním strávil docela dost času.

Hned na prvních stránkách vyplivnul les Varju, kterou jsem hledal v mejch představách a porovnával rozdíl mezi ní a lokomotivou. Přitáhne z lesa a vyniká tím, že dohodí nejdál koulí. Určitě měla i kníra jako Jan Rosák mezi přáteli drobného riskování, ale pak jí spolkla válka s Hitlerem a Leonid začal skákat jako blecha mezi carským Ruskem a druhou válkou, mezi kolíbkou a senilitou. Celý se to točí kolem Vichrova, ale byl tam i Větrov, což byl asi v lesnictví o dost menší kalibr. Jestli byl i něco víc se ode mě nedozvíme, protože paměť jede jak málo mokrá houba po hustě popsaný tabuli a dělá velkou šmouhu. Líp zabarvenou, než třeba na trenýrkách, ale pořád je to šmouha.

Není to jenom hra o trůny mezi Vichrovem a tím druhým blekotou, ale nabaluje se na to větev za větví na procházce půlstoletím a já si říkám himl laudón, kdybych před pár kapitolama dával větší pozor, byl bych třeba v obraze a nemusel jsem se u toho tak zapotit, i když moc netopíme.
Všici jsou tam komunisti. Ale nejsou to normální komunisti, jsou strašně nadšení a hrrrr. Buď na drogách, nebo jsou tim socialismem úplně ožralí. Razí se teorie, že za cara se na lesy sralo, zatímco díky komsomolcům, kolchozům a celýmu aparátu se jim daří naprosto skvěle, poněvadž se rubou systematicky. Dává to smysl? Kdokoli je mladej, tak je komsomolec, což je mezi mladejma stalinistama víc, než Mirek Dušín, a to socialistický nadšení z toho stříká, jako Křižíkova fontána a já bych chtěl vidět, jak se tohle mladý ozubený kolo v socialistickým stroji otáčí ve skutečnosti. Snažil jsem se o představu, ale málem mě z toho odvezli do nemocnice. Spravilo to naštěstí pár boroviček, a bude zase dobře.

Pak najednou ani vím jak, celá ta řevnivost mezi Vichrovem a tím druhým prospěchářským Ťululum ustoupí do pozadí a já nevím, jak přes tu válku dopadla. Doufám, že to nebudu muset číst ještě jednou.
Mám dojem, že ve výsledku se jednalo o oslavu socialistickýho aparátu a ruskej člověk je nevyčerpatelnej zdroj, kterej jen tak nedojde a je jako švábi. Když mu docházej baterky, stáhne se do těch svejch děr na Sibiři a bují tam jak plíseň a náletová buření.

Trošku jsem se v tom zamotal, ale hodnotím to půl na půl. Leonid si s tím dal docela práci. Jednoho Leonida jsme potkali v Lotyšsku. Pil lahváče CUBA a byl spokojenej. Ale to jsem sem vůbec nemusel psát.