Ruská krásavica
Viktor Vladimírovič Jerofejev
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378451/bmid_ruska-krasavica-2Ha-378451.jpg
2
4
4
Prozaik Viktor Jerofejev (nar. 1948), syn diplomata a istý čas Stalinovho tlmočníka, napísal román Ruská krásavica začiatkom 80. rokov, no v autorovej vlasti a ďalších viac ako dvadsiatich krajinách vyšiel až po desiatich rokoch. Netradičnou formom a štýlom, erotickým obsahom sa román zaradil medzi súčasné bestsellery. Provinčná dievčina, neskôr krásna moskovská nerestnica Irina po búrlivom a dramatickom krátkom živote, plnom rozkoše, trápania a škandálikov, stojí pred osudovým rozhodnutím najmä po tom, keď jej úsilie o manželstvo s významným spisovateľom stroskotá. Krásavica Irina prežije viacero ľúbostných románikov, ktoré jej umožnia preniknúť do života privilegovaných vrstiev spoločnosti. Ustavične osciluje medzi lesbickou láskou k priateľke Ksiuši a vzťahom k niekoľkým mužom, najmä starnúcemu spisovateľovi Vladimírovi Sergejevičovi. Román je plný vzrušujúcich ľúbostných scén, rozmarných príhod, vážnych a komických situácií. Jerofejevova Ruská krásavica, Die Moskauer Schönheit či Belle de Moscau po frankfurtskom knižnom veľtrhu roku 1990 prekonala všetky predajné rekordy v krajinách Európy.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1994 , Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov (VSSS)Originální název:
Russkaja krasavica , 1990
více info...
Přidat komentář
Prečítal som strašne dávno pri vode v jeden sparný deň. Dočítal som bez problémov, ale už nebudem. Nenechala vo mne nič.
Kniha při svém vydání v roce 1990 (ještě stihla vyjít v posledních dnech života Sovětského svazu) se stala místní literární údálostí roku. Dnes, po tolika jiných knižních "výtvorech" pojednávajících o prostitutkách, lesbách, mystice, by už tolik slávy nesklidila.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1992 |  Ruská krasavice |
| 2018 | Encyklopedie ruské duše |
| 2005 |  Dobrý Stalin |
| 2005 | Ruské kvety zla |
Tématika asi působila kdysi senzačně, a pro sovětského čtenáře zřejmě přitažlivě chutí "zakázaného ovoce". Nu, jestli tohle je špička "disidentské" literatury... Každopádně témata jako sex (respektive prostituce), potraty, (kvazi)lesbičky a jakási pseudomystika nesmírně vyčpěly. A nejen to. Román vůbec nefunguje ani jako obraz doby, kdy vrcholící perestrojka skončila naprostým společenským rozvratem, protože o sovětské společnosti z doby těsně před rozpadem SSSR se nedozvíme vlastně nic. Nicméně román není ani psychologický portrét, soukromý příběh. V podstatě jsem měl dojem, že jde o surrealistickou koláž obrazů, nekonečných (a nudných) dialogů, proložených zřejmě četnými jinotaji a náznaky, jejichž význam je dávno ztracen. Román na mě působil jednak absurdně a jednak (bohužel) a i neobyčejně únavně. Mám také velké podezření, že nejvíce se při jeho psaní bavil sám autor. Připouštím, že ani styl, ani téma, ani všudypřítomné vulgarity (o hlavní postavě nemluvě) mi naprosto nesedly. Nedočteno, protože mě prostě nezajímalo, co bude s hlavní "hrdinkou" dál. Byť se autorovi povedlo podat erotiku kupodivu naprosto asexuálně (ano, román není rozhodně pornografický), tak je možné, že si tento celkem originální (to z mé strany není prosím chvála!) nějakého čtenáře najde. Já to však zcela jistě nebudu.