Rozchod!

25.12.2019

Klasika, navzdory "povinne cetbe" zazitek ????

Karel Konrád psal svůj román uprostřed 30-tých let. Tehdy mohl čerpat z velkého množství vzpomínek účastníků "Velké války". já sám jsem od lidí z nejbližšího okolí vyslechl takové vzpomínky ještě v polovině let 50-tých. Mám za to, že útrapy mimo bojové nasazení popsal velmi věrně s ohledem na paměti svědků. První autor komentáře postrádal "bojové nasazení", zde mám za to, že se autor z dobrých důvodů takovému popisu vyhnul - zřejmě cítil, že by se svým smyšleným příběhem na bojišti vydal, obrazně řečeno, na velmi "tenký led". V době vydání knihy, v roce 1936, čtenáři, kteří měli zájem o příběhy z bojů měli k dispozici desítky memoárů od autorů, kteří bojové nasazení zažili na "vlastní kůži". Proto tehdejším čtenářům takový výpadek v příběhu nemusel chybět. Ale chci ještě říci, že lidé na počátku 21. století mají stále silnější sklon vyhýbat se literárním dílům starší doby, protože na příklad se značně změnila již čeština, bohužel zjednodušením k horšímu, mnoho obratů, které dříve užívali i v prosté komunikaci dnes působí neobvykle podobně jako mnohým starším lidem zní často současný styl hovorové češtiny až vulgárně. Prostě stávající společnost již změnou stylu života starší díla, i když velmi dobré ne-li vynikající úrovně, nemůže číst, a ty v lepším případě končí v archivech knihoven.