Romeo & Julie 2300

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavními postavami jsou mladí milenci Manka Lebdušková a Milan Kareta, kteří žijí v souměstí Praha-Ústí. Toto souměstí vzniklo někdy před rokem 2300 z měst Praha a Ústí nad Labem. Má rozlohu 180 kilometrů čtverečních, 9,6 miliónů obyvatel ve 42 obvodech. Mezi oběma městy vede magistrála, která má 36 jízdních pruhů v každém směru. V knize „Romeo & Julie 2300“ se objevila ještě dvě blíže nespecifikovaná souměstí, a to Melsyd (vznikl spojením australských měst Melbourne a Sydney), a Dressden-Leipzig....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24008/romeo-julie-24008.jpg 3.7163
Žánr:
Romány, Literatura česká, Sci-fi

Vydáno: , Práce
Originální název:

Romeo a Julie 2300, 1982


více info...
Nahrávám...

Komentáře (25)

Kniha Romeo & Julie 2300

Medunkavera
21. srpna

Přečetla jsem to, ale vůbec mě to nebavilo. Jakmile je to sci-fi, tak couvám. Mám raději příběhy ze života. Prostě příběhy, které se staly a já si z nich mohu něco vzít. Poučit se.

Damato
29. června

Párala jsem hltala v podstatně mladším věku, než jsem nyní. Možná z nostalgie k mládí , které je již dávno za horizontem, jsem po této knize sáhla a přišla na to, že jsem knihu někdy v hlubokém pravěku mého života četla a tenkrát mě moc nenadchla. ( neexistovala tehdá DK, takže jsem na to, že mě kniha v životě potkala, dávno zapomněla). S o to větším očekáváním jsem se do čtení pustila.. - a nic. Stejně tak jak před lety, tak i nyní –jsem ráda, že si svůj vjem o tom co je štěstí nesu sama v sobě, pana Párala mám ve svém TOP žebříčku nadále, ale tahle kniha mě fakt neoslovila


alef
05.02.2020

„Láska, ovšem, na tu se dá vždycky všecko svést, že.“

Jenže, co s tím, když vás přesvědčují, že ... „NEŠŤASTNÁ LÁSKA NEEXISTUJE“ jak řekla primářka dr. Linda Jávová (25) ... „Nanejvýš cosi jako duševní chřipka. Dočasná a skrz naskrz iracionální …“

… a ještě ke všemu se vás všichni kolem mermomocí snaží učinit šťastným … pak se totiž lehce může stát, že zešílíte … z lásky :-) …

„Šílenství lásky?…“ špitl Áva nesměle.
„Ale láska přece není šílená, …“ řekla Linda Jávová s převahou. „Chudáka holku asi zpitoměla televize nějakým historickým filmem ve stylu Romeo a Julie nebo něco na ten způsob. Ale teď snad můžeme doufat, že další střemhlavý nálet už nepodnikne.“ „A když ano?“
„Hodíme ji na krk psychiatrům…“

… taky vás mrazí, když si pomyslíte /navíc, není to moc daleká budoucnost/ … že jednou /ne zcela nereálně/ může být i láska, jen psychické onemocnění? …

Co pak teprve provedeme s takovými běžnými, veskrze lidsky přirozenými, přáními, jako „udělat dobrý skutek“, „pomoci někomu“, „trpět pro někoho“ nebo „zachránit někomu život“? … nebo s přáními jako, „aby se o mě někdo bál“, „aby na mě žárlil“, a nebo, dokonce s takovou „zvrhlostí“ :-), jako přát si „aby po mně toužila a kvůli mně plakala“? Necháme se připravit o emoce? A dovolí nám to naše přirozenost? … dovolí nám to příroda? … pan Páral vystavěl smutný svět budoucnosti, žít bych v něm určitě nechtěla … vlastně, ani nemohla … bez emocí žít prostě neumím :-).

Letošní čtenářská výzva mi přinesla už druhou knížku od pana Párala (ještě Mladého muže a bílou velrybu), a s nimi spoustu, zvláštně naléhavých, otázek … podaných velmi specifickým „technickým“ páralovským stylem, na který si musíte zvyknout, a který ne každému sedí (mě třeba sedí jen u některých z jeho knih), ovšem konkrétně u jeho sci-fi příběhů … tam sedí zcela a dokonale!

„Vytáhl žaluzie s třeskem, jaký by jejich konstruktér určitě nepovažoval za možný, a hned pak na ležícího Ávu pustil proud ledového vzduchu.
„Zavři to!“ zaúpěl Áva a popotáhl nosem. „Copak nevidíš, že mám rýmu?“
„Léčení rýmy vyžaduje především hojnost čerstvého vzduchu,“ řekl robot hádavě. „Ale ne ledového.“
„Dobré jitro. Je úterý sedm-patnáct. Vstávej!“
„Ještě chvilku. Mám rýmu a musím se prohřát.“
„Vstávej!“
„Nech mě ještě pět minut. Slyšíš, ty elektrický střevo? To je příkaz!“ „Vstávej!“ zašuměla Robka, přistoupila k Ávovu lůžku a strhla z něj přikrývku se zjevnou rozkoší. Kterou si ve svých obvodech naindukovala sama …“

Tak tohle bych doma fakt mít nechtěla … brrrrrr! :-)

hajrys
11.09.2019

Sci-fi jako částečná realita. Asi tak bych to nazvala. Sice se děj odehrává v pro nás už ne tak vzdálené budoucnosti, ale téma je věčné ... Kniha se mi špatně hodnotí. Ne že by se nedala číst, ale děj mi přišel trochu uměle natahovaný.
Prostě jak píše Verkavcelka "Klidné, zajímavé čtení, žádný velký trhák."

Radka1911
27.06.2019

Knihy Vladimíra Párala mám ráda od mládí a čas od času si je přečtu znovu, ale toto sci-fi mne nijak nenadchlo.

veronikahessy
11.04.2019

Mám ráda sci- fi literaturu a z tohoto důvodu jsem sáhla i po této knize. Má očekávání naplnila. Jestli ale takto bude vypadat svět v roce 2300, tak nevím, zda bych v něm chtěla žít. Umělý sníh a umělé jídlo není zrovna nic pro mě :-D Hlavním hrdinům jsem fandila, aby si k sobě přes všechny ty překážky našli cestu a co vydržela Manka v táboře je obdivuhodné :)

led.zep
05.01.2019

Poslední ze čtyř Páralových SF, kterou jsem četl, a která se mi také líbila nejméně - děj mi hlavně ke konci přišel zbytečně natahovaný a popisy světa v r. 2300, jakkoli svědčí o autorově bohaté fantazii, nudné. Kromě toho čím dál tím víc nabývám dojmu, že Vladimír Páral je latentním sadistou: není snad románu, v němž by nebylo nějaké mučení nebo týrání, obvykle vymyšlené s nebývalou vynalézavostí a líčené se zjevným zaujetím.

SSTknihy
04.09.2018

Jedna ze čtyř Páralových knih s tématikou sci-fi (další jsou Pokušení A-ZZ, Válka s mnohozvířetem a Země žen). Přiznávám, že Páral kdysi patřil k mým oblíbeným autorům, přečetla jsem všechno, co napsal a díky tomu získala i jistý nadhled nad celým jeho dílem. Ono je vlastně jedno, jestli se jeho příběhy odehrávají v budoucnosti nebo v současnosti. V popředí vždycky stojí vztah mezi mužem a ženou, který má prostě tisíce podob a je nevyčerpatelnou studnicí nových a nových zápletek. Kdo má rád Páralův styl psaní a baví ho nadsázka, nebude se nudit.

1