Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Satirická komedie ruského klasika se baví hloupostí a nevzdělaností úředníků v provinčním ruském městečku, kteří naletí falešnému "revizorovi" Chlestakovovi, který nestydatě využívá jejich zkorumpovanost, úplatkářství a podlézavost.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1966 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
Ревизо́р , 1836
více info...
Přidat komentář
Audiokniha. Dílo znám z časů kdy jsem dral školní lavice. Ruská literatura byla tehdá ta nejsvětovější a poměry byli stejné jako v Rusku. Tak mě napadá, že se nic moc nezměnilo dodnes.
"Já když si něco někde vezmu, tak jenom z dobré vůle. To přece neznamená že bych chtěl neco sprostě ukrást."
Ještě před přečtením knihy jsem viděla tuto komedii v divadle a musím říct, že byla naprosto perfektně zpracována. Skoro stejnou měrou mě to však bavilo i v papírové podobě. Příběh je psaný svižně, lehce a dokáže pobavit. Postavy mají velmi živý osobitý charakter, tudíž se nestane, že by vám jich více splývalo dohromady. Téma i problémy jsou aktuální i dnes.
Víte, ono moc rozumu bývá někdy horší než vůbec žádný.
Na ruském sibiřském venkově jsem kdysi byl, tak si dokážu představit prostředí. Tuším, že podobné vztahy panují nadále a nikoliv pouze tam.
Téma je nadčasové.
Tohle bylo super! První drama, do kterého jsem se opravdu začetla a dokázala vcítit se do postav. Není to můj první kousek od Gogola a ráda se pustím i do dalsích.
Na střední škole jsem některé knihy nestihla a možná je to dobře. Vidím to na svém synovi. Oba jsme teď přečetli Revizora a každý z nás si odnesl něco jiného. On povinnou četbu, zato já jsem se výborně bavila - nad lidskou hloupostí, podlézavostí a klanění se "moci". Ale zároveň mě děsil fakt, jak je hra pořád aktuální. Ani po x-letech se nic nezměnilo. Mocní ovládají svět, který je plný pokrytectví a lidská hloupost a zaslepenost jsou nejspíš večné. Rozhodně si teď najdu Revizora ještě v divadelním provedení a už se na to moc těším. Velké nadšení 5*
(2/23)
Tak tohle drama mi vážně sedlo do noty. V podstatě bez hluchých míst a vyvrcholení skvělé. Ne neočekávané, ale i tak úsměv vykouzlí. Již skoro 200 let staré dílo a ani to tak nepřijde. Myslím, že v nynějším Rusku a jeho menších městech by se tento příběh mohl z fleku stát i dnes.
Tak nějak ne...satirické to jistě je, jakási obžaloba společnosti také, ale komedií bych to v dnešních měřítcích nenazývala, kdo to čeká, bude zklamán. Není to hezké ani zábavné čtení, je to spíš smutná realita, která na mnoha místech nejen Ruské federace bohužel stále přetrvává.
Přečteno v rámci povinné četby na střední škole. Nijak mně kniha neoslovila, ale vyloženě špatná nebyla, ale ani film nebyl pro mně záživný.
Viděla jsem hru, film a četla jsem knihu. Vše v absolutní snaze přijít na ten klenot, který se v tom ukrývá. Stále ho nevidím, počkám si na muzikál... nebo tak...
Viděla jsem i jako divadelní představení, moc pěkné. V knize trochu problém se změnou témat během jedné promluvy postavy, pak je to velmi zmatečné, ale chápu, že to tak nejspíš bylo i v originále.
Panská pukrle, poklonkovací me/to/dy. Osobní snahy a spěch, pro vlastní prospěch. Vzorné vizitky figurek zkazí, od plic zrcadlící se výsměch pravého lháře. Lidská komedie vás všech.
Jedno z klasických divadelních her, které jsem měl snad už od maturity v plánu číst. Musím říct, že Gogolovi se mistrně podařilo vykreslit jak absurditu, tak taky morální pokleslost v podstatě všech postav.
Zápletka hry je velmi jednoduchá, ale děj odsýpá velmi rychle a je to docela zábavné. Velmi milým způsobem jsou vyobrazeny i archetypy některých lidí a vlastně i absence odvahy u většiny postav a tak toto dílo dokáže i po takřka dvou stech letech působit velmi aktuálně a pro soudobého čtenáře pochopitelně.
Oportunismus na straně jedné, podlézavost na straně druhé. A obojí v krystalické podobě. To přesně tady najdete. A čtenář, resp. divák jako třetí strana, která to pozoruje, se jen směje. Revizor je "moje" druhá hra od Gogola a i tady jsem měla šťastnou ruku, protože jak u Ženitby, tak i u Revizora jsem se dost pobavila.
Děj je psaný svižně, lehce, postavy jsou neuvěřitelně živé, jazykově je to dost dobře přístupné a srozumitelné (četla jsem v překladu Zdeňka Mahlera). Hrozně mne bavilo, jak málo Gogolovi stačí, aby dokázal na relativně malé prostoru zpracovat zajímavou zápletku, která má hlavu a patu, a zároveň dát postavám jednoznačně a dobře rozpoznatelné charaktery, díky kterým vám postavy ožívají přímo před očima, a přitom vám ty postavy nesplývají do jedné bezejmenné masy.
Zároveň je na tom zajímavé a přitom i svým způsobem děsivé, jak moc je téma téhle hry aktuální i v dnešní době. A jak se prototypy jednotlivých postav dají najít i mezi současnými jedinci. V některých věcech se naše společnost asi příliš nemění.
Ač jsem si knihu užila, nedávám přesto plný počet hvězd. Jsou knihy, které mne zasáhly více či mi předaly ještě o chlup něco víc, než mi dala tato kniha. To ale nic nemění na tom, že Revizora určitě mohu doporučit. Zároveň se na Revizora chystám během podzimu do Divadla na Vinohradech, tak jsem zvědavá, jak si to představení užiju.
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura bibliofilie, bibliofilství, knihomilství klasická literatura
Autorovy další knížky
1955 | Mrtvé duše |
1970 | Petrohradské povídky |
2010 | Ženitba |
1947 | Taras Bulba |
2019 | Revizor |
Tak tahle povinná četba nebyla vůbec špatná. Nemám problém se čtením divadelních her, takže pro mě značka ideál. Děj je jasný a srozumitelný. Oceňuju námět, kterému se nedá upřít nápaditost a odvaha (vzhledem k vydání v tehdejší době). Postavy jsou krásně charakterově vykreslené, takže nebudete mít sebemenší potíž je popsat. Občas jsem se i smála. Líbí se mi nadčasovost díla, protože motivy jako úplatkářství, faleš, touha po moci a zkaženost z ní patří mezi ty lidské rysy, s kterými se běžně potkáváme i v dnešní době. Konec byl úsměvný. Podtrženo, sečteno, tuto knihu vám k maturitě určitě můžu doporučit.