Kalypso
Ed McBain
Nic nepovzbudí lidskou představivost jako vražda prostitutky. Mravopočestné občany naplní pocitem nejvyššího uspokojení, viník je potrestán když už ne rukou Páně, ta alespoň někým kdo pochopil, jaké nebezpeční představuje prostituce ve společnosti, v níž muži chodí s poklopcem dokořán... Další příběh z 87. policejního revíru.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1997 , Český spisovatelOriginální název:
Calypso , 1977
více info...
Přidat komentář
Bezchybná klasická detektivka, tentokrát i s brutálně krvavým koncem, jako v současných kriminálkách.
V Isole leje už několik dní a v ulicích je střelec v černém plášti. První na řadě je George, zpěvák kalypso. Kalypso je nějaká podivná muzika, možná toho šumaře odbouchli kvůli ní! Carella s Meyerem počítají mrtvolky, zkoumají striptýzové bary a domácí bordely, a hledají zpěvákova bráchu Santa, který beze stopy zmizel před sedmi lety. Až se ho podaří najít, promění se kalypso v pořádnej deathmetal!
70%
"Dneska jste se teda strefil," řekl druhý strážný. "Včera pobodali na dvoře jednoho vězně."
"To mě mrzí," řekl Meyer.
"Jeho ještě víc," řekl strážný.
_________________________________________________________________________________________________________
Tak jsem se dozvěděla, co je kalypso. Jinak mám pocit, že se hoši z 87. revíru nějak moc flákali, detektivka mi přišla uprostřed trochu zdlouhavá. Ale byla docela dobrá (zvlášť ta šílená ženská) a doporučím ji
I v roce 1979 se v Isole vraždí.
...
Poučení hned na úvod: kalypso je mimo jiné hudební styl z Trinidadu (proslavil Harry Belafonte – Banana Boat Song), něco jako předchůdce rapu. Nebo také růžová orchidea. Původně ovšem nymfa z ostrova, s velkým písmenem na začátku.
...
Kromě toho všeho v hlavních rolích znovu exceluje dvojice Steve Carella a Meyer Meyer, obklopena svůdnými dlouhonohými dívkami všech odstínů pleti a smutných osudů. O hlavním padouchovi je jasno v polovině příběhu, přesto je detektivní pátrání už po třiatřicáté mcbainovsky originální, napínavé a věrohodné, plné řízných dialogů. Dílko stručné, přímočaré, osvěžující čtenářské buňky, balancující u mne někde na hranici mezi čtvrtou a pátou hvězdou.
90 % (aktuálně 102 hodnocení s průměrem 86 %).
…
“Co já mám v úmyslu udělat, je moje věc, ne vaše. Já znám policajty, nemyslete si, že policajty neznám! Hasiče taky, ne nadarmo jim říkáme tady u nás čtyřicet loupežníků! Když jsem bydlela v ulici Svatýho Sebastiana, tak mi jednou v bytě hořelo a oni ukradli všechno, co nebylo přibitý k podlaze. O policajtech a hasičích mi nemusíte nic vykládat!...“
"Odešel?" zeptal se Meyer.
"Byl odejitej," řekl správce a dal se znova do smíchu.
"Někdo ho někam poslal?" zeptal se Meyer.
"Do Castleview."
"Do basy?"
"Baže do basy," řekl správce.
"I kruci," řekl Meyer.
Kochám se :-)))
Nejdříve jsem si myslela, že tento díl bude mít co dělat s řeckou mytologií. Ale to jsem netušila, že kalypso je i styl hudby. Tato kniha podle mě patří mezi ty lepší díly, napětí by se v ní dalo krájet a držíte pěsti Carrelovi, aby už s tím případem sakra pohnul než se stane ještě něco dalšího.. Ale ne vždycky jsou tajná přání čtenáře vyslyšena. Přesto hodnotím nejvýše.
Kdo by vraždil neznámého zpěváka písní, které jsou dávno out? Carrelovi a Meyerovi z 87. to taky není moc jasné, natož mě. Bedlivě jsem je sledovala při jejich detektivním úsilí a ejhle, co se z toho vyklubalo! Pěknej krvák!!!
Ve svém detektivním románu se Ed McBain nechal inspirovat příběhem z řecké mytologie, který zasadil do prostředí Ameriky druhé poloviny 20.století. Kniha nepostrádá i popisy drastických scén, na rozdíl od současných "krváků" však působí mnohem hodnověrnějším dojmem. Zásluhu na tom má autorův mistrně zvládnutý styl vyprávění a zejména pak jazyk dialogů, které jsou velmi přesvědčivé. Ed McBainovy příběhy, podobně jako detektivky A.Christie a dalších klasiků tohoto žánru, jsou důkazem, že i na relativně malé ploše (kolem 200 stránek) se dá vybudovat kvalitní dílo plné napětí.
McBaina a 87. revír čtu s přestávkami snad 30 let a vlastně je to pořád stejné. Je to jako když si v neděli odpoledne pustíte na své oblíbené TV stanici detektivnív seriál ze 70. let. Takový ten, kde policajti jsou ještě správní chlapi v košilích s kravatou, kšandách, kloboucích a s detektivním speciálem v koženém podpažním pouzdře, a kde zločinci jsou fakt zločinci a ne nějací sympatičtí chlápci s dobrejma průpovídkama. Prostě je to setkání se starými kamarády Carellou, Mayerem a dalšími v McBainově neexistujícím městě (neboli v New Yorku) a přesně tak se to i čte.
Kalypso není žádná super literatura, ale solidně odvedené řemeslo s dob, kdy američtí policajti hledali své podezřelé v telefonních seznamech a kdy se lisovaly gramodesky. Je to pozdnější McBain než ty úplně klasické z 50. a 60. let, takže závěr je ještě o něco bizarnější a krvavější než obvykle. 70%
Skvělá knížka, pro mě vzpomínka na dobu, kdy jsem čekala, až vyjdou další a přečetla je všechny. :-)
Do poslednich stran jsem nevedela, jak to vlastne dopadne. Chytlava kniha, dalsi skvela MCbainovka, nyni s vetsi dramaticnosti.
Kromě toho, že už vím, co je kalypso jsem sledoval úsilí detektivů 87.revíru při objasňování zdánlivě spolu nesouvisejících vražd. Vše už je napsáno modernějším stylem s hezkými humornými dialogy. Moc pěkné poklidné čtení.