Quadration

26.08.2018

Sci-fi detektivka Františka Skořepy je jako B-čkový americký film se simultánním překladem, jaké se sjížděly v dobách bolševika na odřených videokazetách v patnácté kopii na sotva hrajícím videopřehrávači s laciným čůčem po pravici a startkou bez filtru po levici. Problémem není ani ten slabší příběh a jeho kostra, ani ten obhroublý nespisovný, rádoby "tvrďácký", jazyk, ale ona opisná forma, kterou autor zvolil. Místo, aby uhodil hřebíček na hlavičku jednou ránou kladiva, zatlouká ho kávovou lžičkou, a tak nejužívanějším slovem je spojka „jako“, která se vyskytuje ne-li v každém odstavci tedy na každé stránce určitě. „Vtipnej, jako beznohej domovník; namíchnutej, jako dvouletá holčička, kterou nevzali do tanečních; pyšnej, jako školačka na první podprsenku; platný, jako brzda v ponorce; čumět, jako čistokrevnej černoušek na sněžnej skůtr; mít fantazii, jako sluníčko sedmitečný; jako plechovka piva, přejetá parní válcovačkou; jako mejdan v čínským bordelu; jako vysloužilej kavboj; jako elektrický vláček…“ atd. Někdy k vyjádření podstaty nestačí ani tyto jednoduché věty, ale je potřeba dlouhých rozvitých souvětí opisujících stále dokola jeden jediný idiom. Nicméně pokud má v sobě čtenář půl láhve whisky, nic z výše uvedeného mu zřejmě nebude vadit a možná se i docela dobře pobaví. Takže rada: nečíst za střizliva!