Puškinův dům

Puškinův dům https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206526/bmid_puskinuv-dum-0vR-206526.jpg 5 8 3

Ranní Leningrad, město po oslavách Říjnové revoluce jako vymetené, na podlaze Puškinova domu (Ústavu ruské literatury) leží mezi rozházenými papíry a převráceným nábytkem bezvládné tělo. Tak začíná román Andreje Bitova Puškinův dům, který patří k zakladatelským dílům ruské postmoderní literatury. Bitov jej psal v době doznívajícího „tání“, v letech 1964–1971, ale oficiálního vydání se v Rusku dočkal teprve v roce 1987. Doba brežněvovské nehybnosti a stagnace zformovala jeho hlavního hrdinu Ljovu Odojevceva – sovětského intelektuála, který se s životem v okovech totalitního režimu rezignovaně smířil. Bitov se na pozadí životních osudů Ljovy, jeho rodičů, milenek i rivalů zamýšlí nad proměnou ruské inteligence v sovětskou, postupně zbavovanou veškerých mravních hodnot.... celý text

Přidat komentář

sika444
04.02.2020 5 z 5

Unikátní kniha - ještě nikdy jsem nesledoval vztah autora k hrdinovi, jak to zde odhaluje (s šibalským úsměvem) Bitov. Místy je kniha rozvleklá, čtenář se trápí - a přece je to velké dílo. Jak je na tom naše kultura? Není i ona jen dílem minulosti? Mnoho otázek...

Awapuhi
27.03.2019 4 z 5

Postmoderní román. Výzva pro čtenáře. Trénink vytrvalosti odměněn hodnotnými myšlenkami a neuvěřitelným uměním intertextuality a přiblížením sovětské reality. Čtenářský zážitek. Ovšem jen pro pokročilé.


Mijagi
08.03.2015 4 z 5

Aby četba bavila, je třeba znát novodobou historii Ruska (20. století), v níž se orientuji tak napůl, ale je fakt, že mě Andrej Bitov donutil leccos si dohledat :-) Musím přiznat, že během prvních 100 stran jsem měl chuť knihu odložit, je dost složitá a vadily mi neustálé vstupy vypravěče a řešení, jak by se co odehrálo, kdyby k něčemu nedošlo apod. (postmoderní literatura). Naštěstí jsem to neudělal. Je to opravdu geniální román svojí stavbou a autorovými stylistickými dovednostmi. Být to film, tak mnohé scény se stanou už při premiéře kultovními, např. neplánovaný večírek v Puškinově domě.

A ještě malá vsuvka: Popisováním pocitů hlavního hrdiny se mi často vybavilo Proustovo Hledání ztraceného času.

"Tak pulzoval čas a dýchal prostor, měřený zastávkami lahví. Tu ve dvou, tu ve třech, tu v deseti, pak zase v pěti zaregistrovali další láhev, jako by to byla pořád jedna a táž. To nejméně zachytitelné - průběh všeho - se nepozorovaně měnilo každou z těch protichůdných dávek, a co čemu předcházelo a co po čem následovalo, konečně přestalo defilovat jako na přehlídce v zákrytu za sebou, dostalo lehký a rozptýlený tvar, jako by sám čas přišel na milý podvečerní sedánek sám se sebou, kde přítomnost čekala na příchod minulosti a budoucnost se dostavila ze všech nejdřív."