Punk Not Dead... dalších 25 let

30.09.2017

Někde jsem četl, že první Punk not dead z roku 1991 nemá ve srovnání s knihou Kytary a řev... bůh ví jakou hodnotu.
Tak úplně nesouhlasím.
První díl jsem v době vydání hltal, jako živou vodu. Dočíst se konečně něco o svých idolech a dokonce číst rozhovory s nimi!
Když jsem si knihu loni po více jak dvaceti letech koupil a znovu přečetl, zařadil jsem si ji v hlavě do kolonky výpověď doby a na lesku jí to vlastně i po těch letech moc neubralo. Není to encyklopedie.
Letošní pokračování s dodatkem .... dalších 25 let je pro mě přesně to, co jsem od knihy čekal. Setkání se starými známými. Letmý průběh jejich životy a kariérami.
Spokojeně jsem obracel listy a kochal se, že někoho napadlo se podívat, co ikony punku dělaly v dalších dvou dekádách od vydání první knihy.
Až na závěrečnou exhibici Johny Chaose plnou drog, drog a světe div se zase drog a nakonec vězení jsem byl upřímně spokojen.
Kdyby se Johny víc soustředil na svoje roky v kapelách, které opravdu stály za to, na svůj hudební odkaz, bohatě by to stačilo. Protože je sice vážně škoda, že si tenhle velice talentovaný muzikant zmrvil život fetem, ale převažující vzpomínky na drogová léta si dokážu představit v jiné knize. Tady na mě působily poněkud nepatřičně (i když chápu, že fet byl součástí jeho života už od začátku devadesátých let).
Ale to je jen drobná výtka. Jinak díky autorce za snahu nám přiblížit dění kolem kapel až do dnešních dnů.