Ptačí tribunál
Agnes Ravatn
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369672/bmid_ptaci-tribunal-d1r-369672.jpg
4
163
52
Po veřejném skandálu opustí televizní moderátorka Allis Hagtornová svého partnera a práci ve městě a dobrovolně se vydá do vyhnanství v odlehlém fjordu. Brzy se ale ukáže, že její nová práce není tak docela tím, co čekala. Ani její tichý, nevrlý zaměstnavatel, čtyřicátník Sigurd Bagge, není tak starý, jak předpokládala. Zatímco čekají, až se Sigurdova žena vrátí z cest, jejich tichá a neklidná setkání se rozvíjejí v podivně obsesivní vztah a začíná být zřejmé, že pokání za minulé hříchy nebude stačit…... celý text
Přidat komentář
Myslela jsem, že si půjčuju jinou knihu. Nepříjemný omyl, sice jsem ho dotáhla do konce, ale nestálo to za námahu a zmarněný letní půlden. Pamatuju si na dětské opovržení nad vyprávěními, která si dotyčný přifukoval a přibarvoval, jen aby posluchače ohromil. Ptačí tribunál byl podobný. Hodně nafouknuté a nabarvené nic. Něco takového si asi puberťačky vymýšlejí před spaním (ani slovo proti nim - nevydávají to za umělecké dílo).
No, aspoň si příště budu poctivě číst anotace.
Pěkné prostředí a popis stromečků prostě někdy nestačí. Postavy jsou plytké (novinářská kariéristka, která se šťastně hrabe v zahradě a vaří večeři pro zamračeného chlápka, kterého to štve, i když si ji najal), příběh kulhá jak starý pes, je odhadnutelný a onu červenou knihovnu se opravdu nepodařilo zamaskovat do tajemného nádechu a ani závěr tomu nepomůže. Tohle není severské podivno, ale severský brak, který se tváří jako něco, co není.
Začátek mě spíše odrazoval. Nečekala bych to, ale dokonce mě vadilo i to, že chybí uvozovky u přímé řeči a jsou tam jen ledabyle naznačené kapitoly. To jsem nakonec přestala po pár stranách vnímat a přišlo mi to, že to tady tak má být přirozeně. Že to patří k severskému stylu a minimalismu, který je provázen celou knihou, nejen v příběhu, ale i v typografii, na obálce, zkrátka skrz celým zpracováním.
Do příběhu jsme se zakousla. Chtěla jsem vědět, jak dopadnou nejen vnitřní boje, ale i osudy obou hrdinů, kteří vedle sebe přežívají a snaží se něco vybojovat. Pořád jsem ale nevěděla, co to je. A to mě hnalo dál ve čtení. Celou dobu jsem se bavila jednou věcí. Jak se neustále prolévají vínem nebo ginem. Až neskutečně moc. Konec mě zas tolik nepřekvapil, protože se to dalo vyčíst z nepatrných náznaků, myšlenek a chování, které hlavní hrdinka postupně odkrývá.
Málem jsem se nechala odradit recenzemi a nakonec jsem ji měla za 3 večery přečtenou. První, co mě zaujalo, byla obálka. Člověk by čekal sladký romantický příběh, ale tahle vidina se vám po pár stránkách rozplyne. Způsob psaní může být pro někoho nevyhovující (absence uvozovek), ale jde jen o zvyk. Pokud nepatříte mezi příznivce knih, kde vám předem všechno naservírují a od první kapitoly tušíte závěr, a naopak vás baví, když ve vás příběh evokuje rozporuplné pocity a v hlavě máte kolotoč otázek, pak sáhněte po této knize. Doporučuji
Mně se to líbilo. Severské podivno, popis pochmurných krajin a hlavní hrdinové, kteří si procházejí svým vlastním vnitřním bojem.
Zpočátku mi to navzdory absenci sexuálních scén připomínalo 50 shades. Naštěstí se ale během pár dalších stránek situace vyjasnila a s 50 shades příběh nemá moc společného, možná až na lehce despotického hlavního hrdinu a tendenci hlavní hrdinky se mu bez výhrad podřizovat.
V poslední části knihy jsem byla překvapená, jak se zápletka vyvíjí a velmi mě překvapilo rozuzlení a samotný závěr - žádná ohraná klišé, žádná romantika. Pokud tedy máte v těchto pochmurných dnech náladu na knihu, kterou přečtete za dva večery a zároveň se nebudete nudit, doporučuji.
Takový svíravý pocit a napětí mezi dvěma lidmi tryskající z každé stránky jsem snad ještě nezažila. Krásné čtení to bylo. Doporučuji k pozdně podzimním / zimním večerům.
Velmi zvláštní kniha s tísnivou, atmosférou. Tu navozují částečně prostředí, kde se odehrává - osamělý domek blízko fjordu, zanedbaná zahrada, tmavý les, částečně znepokojivé události (útok racků, přemnožení myší, náhlé zmizení nepříjemné prodavačky), ale hlavně chování obou hlavních postav. Už od začátku je jasné, že oba skrývají nějaké tajemství z minulosti, které se postupně a pomalu odhaluje. On je nepříjemný, odtažitý, náladový, ona si to všechno nechá líbit a snaží se mu zavděčit a pomalu ani nedýchat, aby ho nerozčílila. Nepříjemný dojem, že něco není v pořádku, ještě umocňuje absence uvozovek u přímé řeči.
I když si pak na chvíli myslíte, že se vše vyjasňuje, že důvody jejich chování chápete, stejně vás až do poslední strany neopustí pocit, že je něco špatně.
Když vidím, jak vysoce je tato kniha většinou čtenářů hodnocena, přemýšlím, zda mi něco neuniklo. Hlavní hrdinka mi připadala hloupá, na svůj věk nevyzrálá, její duševní pochody mi často lezly na nervy. Příběh nudný, plytký, předvídatelný, a to, co jsem nepředvídala, mě nijak zvlášť nezaujalo. Ten námět má potenciál, ale zpracování se nepovedlo. Trochu mi to připomínalo Janu Eyrovou (ale to jsme na opačném konci hodnotící stupnice).
Tak krásná obálka a tak divný děj. A to já mám ráda nevšední knížky. Vlastně se tam nic moc nestalo. Hlavní hrdince jsem se divila, že s takovým protivou může být pod jednou střechou. On byl divný, choval se k ní více než odměřeně a ona si to nechala líbit, přitom spolu pořád popíjeli víno. To je asi tak jediné, co mě zaujalo - vínečko, zahrada... :-)
Dost mi vadila absence uvozovek u přímé řeči, kolikrát jsem se vracela, abych pochopila, kdo vlastně mluví.
Přečteno za víkend. Skvělá knížka! Úžasná atmosféra, bavily mě i popisy zahradnických prací, úplně jsem se do toho vžila. "Mile" mě překvapil i konec, jestli se to dá tak říct. Ale víc nemůžu napsat, abych neprozrazovala. Jen nevím, jestli budu mít klidné spaní...
Tohle se jako dalo :) příběh mě bavil ...úplně jsem se v tom domku a v zahrade viděla ....hltala jsem stránku po stránce a pak ...bum a byl konec ...ten mě teda trochu vykolejil ...ale asi to tak autor chtěl ...
Naprosto strhující kniha, dlouho mě tak nic nenadchlo. Severští autoři prostě umí psát (nemluvím o detektivkách), škoda jen že nejsou víc překládaní. Celou dobu jsem měla takový nějaký svíravý pocit, že se něco musí stát..Četlo se to skvěle a příběh jednoduchý, ale výborný.
Ta obálka! Byla to ta obálka co mě tolik lákala. Po přečtení recenzí jsem stále váhala.. ale ty červenky! Ty jsem prostě musela mít. A díky bohu za ně. Atmosféra je dramatická. Silný popis prostředí, úplně cítím vlhký vánek z fjordu. A Allis a Bagge? Tajemství, strach, vibrace, napětí. Funguje to skvěle! Jen ten konec mě trochu zklamal, mohl být víc rozvinutý. Čekala jsem silnější myšlenku na závěr, vývoj knihy to trochu sliboval.
Docela pěkně napsaný "psychopříběh". Ani nevím, kam ji zařadit :-)
Přesně to vystihla veronika3878 - vlastně se nic neděje a přesto vás to nutí číst dál.
Mne se moc líbila. Zaujala mne hned na začátku, děj vás " chytne ", musíte se prostě dozvědět, jak to dopadne. A jisté vás to překvapí.
Znervózňující psycho příběh který mě donutil číst hned ráno po probuzení, škoda že kniha nemá více stran :D Určitě 5/5
Tísnivá atmosféra, spousta symboliky a dva lidé skrývající před sebou tajemství. Ptačí tribunál se odehrává v kulisách jako z mrazivého hororu, ale autorka místo strašení pozvolna rozehrává křehký vztah dvou lidí, kteří si jako pokání zvolili osamělost. Nečekejte detektivku, tady jde především o emoce. A chce to mít při čtení trpělivost, stejně jako má Allis ve svém dobrovolném vyhnanství.
Ptačí tribunál
Díky motivu na přední straně knížky, by se mohlo zdát, že se bude jednat o nějaký příběh z prostředí ornitologie. : ) A ono ne. On to byl dobrý, psychologicky ladění příběh dvou lidí, kteří v sobě, v svém nitru ukrývají, svá ničivá tajemství.
A ano, souhlasím s tím, že závěr knihy pro mnohé z nás, vyústí do předvídatelného konce...