Proroci z fjordu věčnosti
Kim Leine
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256315/mid_proroci-z-fjordu-vecnosti-256315.jpg
4
77
77
Fascinující historický román o střetu evropského a grónského pohledu na svět. Mladý misionář Morten Falck přijíždí na konci osmnáctého století do dánské kolonie v Grónsku, aby mezi tamními obyvateli šířil křesťanství a obrátil je na víru. Chce změnit svůj život a v daleké, neznámé zemi něco dokázat. Část místních vedená charizmatickým Habakukem a jeho ženou Marií Magdalenou ale vytvoří vlastní náboženskou obec, v níž žijí podle svých představ o ideální společnosti. Konfrontace Mortenových naivních očekávání s leckdy krutou realitou ho ubíjí a přivádí na scestí. Nechuť místních obyvatel přizpůsobovat se stylu života rozporuplných dánských kolonizátorů, všudypřítomné zlo, špína a chtíč vyústí v dramatický střet kultur. Je však svět domorodců, občas plný nepředstavitelného násilí, strádání a boje o holý život, opravdu o tolik horší než svět dánských kolonizátorů?... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2015
,
Host
Originální název:
Profeterne i Evighedsfjorden , 2012
více info...
Přidat komentář
"Niekedy si človek na knihu tak zvykne, že je zarazený, keď skončí." Tak to zhodnotil môj priateľ, keď som Prorokov dočítala a zostala ako bez duše. Stále premýšľam nad motiváciami jednotlivých postáv k ich činom a nazeraniu na svet. Nečkajte veľké zápletky a vyvrcholenia príbehu, dej plynie pokojne a veľmi nenápadne sa vám votrie pod kožu.
Hviezdičku u mňa stratila kniha pre občasné skákanie v čase, čo bolo podľa mňa v príbehu zbytočné. 3,5*
Divná a ještě jednou divná kniha, ale nelituju.
Postavy jako by byly prázdné a jen odrážely ponurou nevyzpytatelnost doby a místa, ve které se nacházejí. Nepochopitelně se přemisťují z místa na místo, přibližují se k sobě a pak se zabijí nebo zase odjedou (Gróňané, Dánové i velryby). I tak jsem dočetla až do konce a pak jsem měla ještě nějakou dobu pocit, že jsem nasáklá rybím tukem, nebo co...
Melancholický příběh z drsného Grónska. Knihu nepovažuji za historický román, na to tam bylo moc málo historických faktů, ale jinak se mi moc líbila. Popisy jsou velmi rozsáhlé a podrobné. Musím říci, že na mne ten chlad doléhal a ne že ne.Je hrozný, ze někomu takto nevybíravě vnucujeme svou víru, navzdory tomu, jak špatně sami žijeme.
Myslím si, že jsem docela vybíravý čtenář. Knížka je opravdu nevšední. Dokonce bych řekla, že je možná i úžasná. Ale je tak strašně depresivní, morbidní... mě ta četba postupně začala ubíjet. Proto jsem toho musela nechat a hvězdičkami nehodnotím. Nebylo by to spravedlivé hodnocení, jde jen o můj pocit, který nevystihuje kvalitu knihy.
Kvalitní, náročný román, který není pro každého. Je třeba vyhradit si na čtení spoustu času a přemýšlet. Líbily se mi popisy drsné a nehostinné grónské krajiny.
Melancholie. Tímto slovem bych charakterizoval toto zvláštním stylem napsané dílo. Není se čemu divit, autor se vydal na studený ledový sever popsat ještě chladnější duše "divochů". Rozhodně jsem při čtení neměl chuť chránit se před ohněm, netřásl jsem se chladem, ani jsem se neušklíbal nad zápachem rybího tuku. Naopak, dokázal jsem se díky mistrné charakteristice místních vcítit do jejich životů a potřeb a vše mi připadalo ne odpudivé, ale lákavé.
A co napsat ke klasickému střetu křesťanství a pohanství?
"Smích náleží k pohanskému životu, pláč ke křesťanskému."
Román o střetu kultur, kdy proti sobě stojí drsný způsob života Gróňanů ovlivněný nutností žít v nehostinných podmínkách, kdy je na denním pořádku, že lidé v zimě umírají hlady, a proti tomu zhýčkaní dánští kolonizátoři žijící v přebytku, kteří se místním snaží vnutit své hodnoty.
Přestože Falkův pobyt v Grónsku je spíše znouzectnost, než že by byl jej chápal jako své poslání, brzy pochopí, že v krutých zeměpisných podmínkách nelze trvat na šíření křesťanství v podobě, jež je známá v Evropě. Kontrast dvou protikladů na čtenáře dýchá z každé stránky.
Poutavě napsáno, neotřelá kompozice, děj, mapující osudy misionáře Falka, jiných kolonizátorů i samotných Gróňanů. Výborný čtenářský zážitek, ideální pro sychravé podzimní večery. Celkem pět hvězdiček.
Opravdový čtenářský zážitek, skvost pro náročnější čtenáře. Drsný a působivý obraz ponuré atmosféry Grónska 18. století, hluboký průnik do duše misionářů, dánských kolonizátorů i domorodých obyvatel.
Z knihy jsem trochu rozpačitá. Anotace slibovala podstatně jiný příběh, než který jsem právě dočetla.
A vlastně nevím, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Na více než 500 stránkách se dozvídáme příběh, který se odehrává v 18. století v Grónsku. I když se kniha dobře četla a rychle "odsýpala", nějak jsem z ní nebyla v úžasu. Paradoxem je, že třetí část knihy byla nejzajímavější, a tak jsem posledních osmdesát stránek přečetla během dopoledne.
Já tedy nevím, ale pakliže je kniha deklarována jako strhující historický román, tak bych očekávala i historická fakta a souvislosti, alespoň v nějakém minimálním množství, historických románů jsem už pár přečetla. Nějak mě ani nenadchly popisy násilností a sexuálních scén, kterých tam bylo požehnaně, nevšimla jsem si, že by např. Waltari potřeboval svoje knihy tímto tunit a jsou výborné. Všudypřítomná deprese prokládaná alkoholovými psychotickými záchvaty mně jako ukázka střetu kultur nepřipadla. Nemyslím si, že kolonizace Grónska byla o chlastání a šukání, s prominutím. A o tom ta kniha je, o ničem jiném, nenašla jsem v tom žádný hlubší vhled do duše hlavního hrdiny. Toť můj názor.
......všudypřítomné zlo, špína a chtíč vyústí v dramatický střet kultur....k dramatickému střetu kultur jsem se nedostala.... a po dlouhé době kniha, kterou nedočtenou odkládám , jelikož jak je tu napsáno asi na to nemám věk , ani rozpoložení a očekávala jsem zcela jiný jinotaj....
Klarinecko, možná záleží na tom, v jakém věku, v jakém rozpoložení knihu čtete a co od čtení očekáváte a požadujete. Mě kniha opravdu naprosto fascinuje, protože život v ní popisovaný je naprosto odlišný od toho,který žiju tady a teď.A pokud mě kniha opravdu zaujme, vždy si historii i geografii vyhledám a zasadím do širšího kontextu.Což se právě chystám učinit.Ale možná máte daleko širší rozhled a tato kniha vám opravdu nic nového nedala.
No tak teda nevím. Člověk čeká, čeká, až se to nějak rozjede, ono se to pořád nerozjíždí, no, na mě to působilo jako popis posledního stádia grónské alkoholové psychózy.Nějak jsem nepochopila, co chce autor čtenáři sdělit. Historických údajů tam bylo pomálu, kulturních taky, nějak jsem to prostě přetrpěla, ale z mého pohledu se teda rozhodně o fascinující historický román nejedná, střet evropského a grónského pohledu na svět tam taky nějak extra nefiguroval, prostě nic. Tato kniha ve mně nezanechala žádný hlubší dojem. Za mě ztráta času, asi jsem holt nechápavé hovádko, nebo co :D
Štítky knihy
Grónsko 18. století norská literatura Eskymáci, Inuité misionáři misie historické romány
Zpočátku jsem se nemohla začíst. Postava Mortena mi vůbec nebyla blízká ani sympatická. Kodaň na konci 18.století mi připadala jako to poslední místo, kde bych se chtěla ocitnout - i když jen coby čtenář příběhu.
A co mi vadilo úplně nejvíc - nepřítomnost uvozovek při přímé řeči. Občas jsem se jen těžko orientovala, kde končí vlastní Mortenova úvaha a kde začíná přímá řeč.
Nicméně - syrové prostředí i styl vyprávění si mě nakonec ochočili, stejně jako misionáři své nové ovečky. Znovu jsem si intenzivně uvědomila, jakou moc a sílu má slovo. SLOVO a VÍRA. Dokáží zotročit miliony lidí, rozvrátit fungující systémy a řády, pohnout horou.....
Autor si nebere servítky, stejně jako si je nebrali tehdejší misonáři. Vyprávění je místy hodně kruté, drsné a zlé. Stejně jako historie sama.
Myslím, že je velmi dobře, že se našel autor, který tak podrobně a poctivě zmapoval v rámci čtivého románu misionářskou činnost i v dalekém Grónsku. Průběh a důsledky aktivní misionářské činnosti katolických kněží v Severní i Jižní Americe jsou za ta staletí více než dobře známá a jen málokdo o nich neslyšel. Ale jistě nebudu sama, kdo až doteď netušil, že tohle se dělo i na dalekém severu.
Velmi promyšlené a ději prospívající je i nechronologicky řazený děj. Čtenář musí být od začátku velmi pozorný. Přiznám se, že jsem se i několikrát vracela na předchozí stránky, které mi původně nedávaly moc smysl, ale postupem času jsem pochopila jejich důležitost v ději.
A mnohokrát mi během čtení, které se postupem času stalo takřka návykové, vytanula na mysli má oblíbená fráze: pozor na ty, kteří to s vámi myslí dobře. Ti jsou nejhorší. Ano, je to tak.
"Smích patří k pohanství. Pláč ke křesťanství." - myslím, že kratší a zároveň pravdivější definici hlavního rozdílu mezi misionáři a původními obyvateli bych jen stěží našla.
Knihu budu mít zarytou v kůži ještě dlouho.