Profesoři
Ota Dub
Nový román píšícího lékaře Oty Duba volně navazuje svou tematikou na autorovy předchozí prózy z lékařského prostředí. Autor v něm tentokrát dává čtenáři nahlédnout do zákulisí nemocnic a jeho snahou je beletristicky zachytit současné studium ve vývoji medicíny a zdravotnické péče o člověka v naší společnosti. Na hlavních postavách dvou přednostů pražských interních klinik – profesorů Emila Grunda a Karla Krejčího – autor ukazuje rozdílné pojetí v pohledu na medicínu i život. Zajímavé soukromé osudy obou těchto hrdinů pak vhodně doplňují obraz jejich lékařského přístupu k lidem a k oboru, v němž pracují. Závěrečný odchod profesora Grunda do důchodu, jímž však jeho plodný život nekončí, a osobní tragédie profesora Krejčího, kterou si sám zavinil, dovršují etické vyznění knihy. Kompozičně je román pojat jako sled jednotlivých obrazů z lékařského i soukromého života jeho protagonistů i osob, s nimiž přicházejí do styku. Tyto obrazy jsou spolu spojeny volně, ale v logické návaznosti, myšlenkové jádro románu a příběhy jeho hrdinů vyúsťují v přesvědčivé finále.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha z lékařského prostředí v socialismu se zaměřila hlavně na postavu zralého lékaře Krejčího. Působí poněkud nuceně spořádaně, je to takový vzor správného doktora, pracovitého, vysoce vzdělaného, zkrátka perfektního. Aniž by ovšem z postavy dýchala nějaké zajímavé nebo provokativní charisma, autor mu dopřál náklonost mladé kolegyňky, která kvůli němu opustí svého mladého přítele. Její vzhlížení ke strašímu se jeví až absurdní, nebot' on se chová spíše blazeovaně. Autor laciným způsobem vykresluje Krejčího původní rodinu jako otravnou, děti drzé a manželku tlustou, úmyslně akcentuje nechutnosti typu mlaskání u večeře, aby tak dodal legitimitu pro její opuštění. A právě tenhle pohled poukazuje na klasický komplex stárnutí muže nejen románové postavy, ale možná i autora samotného.
Knížka se čte sama, děj utíká, postavy se vyvíjí. I když něco stále platí a něco se ve zdravotnictví zcela změnilo, pro milovníky románů z lékařského prostředí je to dobrá volba.
Docela jsem ráda četla tyto ,, budovatelské romány i když se tento název v 80.letech moc nejmenoval. Tenhle román je napsán tak, jako to tvrdil můj otec když musel zasedat v různých pouličních výborech- generační problémy- lidé po válce se s nadšením vrhali do lepších zítřků, kdežto další generace pomalu toto nadšení ustupovalo. Moc se nechtělo dělat něco zadarmo.
Velmi čtivě napsané a spousta přetrvává, zlepšila se pouze technika a to je žalostně málo :(
Prostředí i tématiku dobře znám a je mi blízké. Tohle mi ale přišlo takové trochu "vyčpělé", poznamenané životem za totáče. Z lékařského prostředí jsem četla lepší.
Knihu jsem četl už hodně dávno, ale co mi z ní v hlavě zůstalo, co se mi vybavuje, tak jsou velice skromné poměry, z kterých vypravěč pocházel, poctivě studoval, vystudoval a praktikoval medicínu a ke konci říká své ženě, snad jsi se mnou neměla tak nudný život, ne?
Kniha se mi tehdy četla dobře, ale nejde o literaturu - řečeno postaru - vyšší - ale spíše - oddychovou, lehkotonážní.
Tak mi to připadá.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1986 |  Doktorka |
| 1990 | Profesoři |
| 1984 |  Přísahám a slibuji |
| 1986 | Byt na Vinohradech |
| 1980 | Mimořádný případ |
Různé pohledy na život v lékařské studii se odehrávají mezi dvěma profesory Emila Grunda a Karla Krejčího. Každý má jiný postoj, důležité je se však v něčem shodnout. Což je někdy velmi těžké a různé potyčky vyvolávají negativní postoje. Musíme brát ovšem v potaz, že toto téma je vždy a všude, jen se s tím člověk musí umět popasovat.