Proč litovat?
Galway Kinnell
Nový výbor z tvorby jednoho z nejvýznamnějších současných amerických básníků navazuje na svazek Věci, o kterých s nikým nemluvím, vydaný nakladatelstvím Odeon v roce 1986, jenž Kinnella s velkým ohlasem představil jako svérázného pokračovatele whitmanovské tradice americké poezie a tvůrce meditativních a zároveň obrazově konkrétních děl, zamýšlejících se nad místem člověka ve světě přírodních dějů i nad smyslem vlastní existence a jejího neodvratného zániku. Těžiště nové knihy tvoří tři desítky básní ze čtyř Kinnellových sbírek z let 1985—2006, jež dále rozvíjejí básníkova klíčová témata partnerské a rodičovské lásky, nevyhnutelnosti smrti a současné věčné obnovy života a svou zralostí představují vrchol autorovy celoživotní tvorby.... celý text
Přidat komentář
Kinnell opět dokazuje, že mlčení a ticho je v poezii to nejdůležitější. Nevyřčené a nepopsatelné, které se vyjevuje v úsporném zacházení s jazykem, je tím, čím je Kinnellova poezie uhrančivá až k zbláznění. Kinnell, ač zazanamenává jinak všední události, nikdy nesklouzává k sentimentalitě nebo krasořečení. Každé slovo je jakoby vydobyté z lůna všední situace a přeměněné ve spirituální až mýtický zážitek.
Vynikající je i překlad Antonína Přidala, který přeložil i první výbor z Kinnellovy poezie, který vyšel pod názvem Věci, o kterých s nikým nemluvím v roce 1986 v legendární odeonské edici Plamen.
Zajímavé by bylo srovnání s poezií Roberta Frosta, který je stylově také velmi úsporný. Pro zájemce o podobnou poezii doporučuji též výbor současné novoanglické poezie Vítr z Narragansettu, který vyšel v nakladatelství Fra.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Obeznámeni s nocí |
| 1986 | Věci, o kterých s nikým nemluvím |
| 2011 | Proč litovat? |
Kniha Proč litovat? je v
| Přečtených | 4x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 3x |
Již třicet let se kochám básněmi Galwaye Kinnella a nemohu se jich nasytit. Jsou neskutečně jedlé a tak potěšil velice i tento nový výbor z díla.
Andělé na hřbitově
"V těchto studených dnech
stojí nad našimi
mrtvými, kteří
vytrysknou květem,
jen co v nich vyhnije
paměť a lidský tvar,
každý nahrben a s křídly
lehce rozepjatými, jako by
se ohřívali nad ohněm."