Příspěvky k filosofii
Aleš Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97699/prispevky-k-filosofii-97699.jpg
5
3
1
Při každé opravdové filosofické tematizaci se zároveň naskýtá otázka, proč a k čemu filosofie? Filosofie není žádnou licencí ani zárukou jistoty nebo blaženosti. Není profétismem, není to zaslepená přesvědčenost víry ani vulgární fanatismus vědy. Filosofie je mnohem spíše příčetným a střízlivým usilováním o svobodu, dbalou bdělostí nad tím nepatrným, co nikdy není pouze zdánlivé. Filosofie musí být jako řemeslo, do kterého se svým žitím zacvičujeme, proměňujíce tím jak sebe samé, tak i ono řemeslo. Bez této transformace je filosofie nadobro zbytečná. Filosofie musí odpovídat tomu, co dávno vyslovil mudřec Periandros: meleta to pan - vše je zácvik.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2009 |  Časovost a smrtelnost I. |
| 2010 |  Síla světa |
| 2011 | Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum 2011 |
| 2016 | Věčný návrat téhož |
| 2005 | Fenomenologické studie k prostorovosti 1 |
Svazek krátkých, více či méně filosofických textů "ze šuplíku" mladého docenta z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Aleše Nováka nese název vypůjčený od zřejmě nejvlivnějšího myslitele 20. století Martina Heideggera. Název neodkazuje pouze na Heideggerovo filosofické dílo coby nejsilnější zdroj inspirace, ale rovněž předznamenává, v jakém duchu jsou psány jednotlivé texty. Nejde o žádné interpretace Heideggera, ale o krátké, samostatné, často osobně laděné úvahy na různá filosofémata, kulturní a obecně lidská témata. Texty jsou mimořádně dobře čitelné, neboť Novák staví intenzitu esejistiky nad důkladnost filosofické argumentace. Přesvědčivost textů je podpořena Novákovou erudicí zahrnující i východní myšlenkové tradice a mnoho oblastí kultury. Je však třeba říci, že texty jsou mnohdy až příliš nabyté testosteronem a Novákovo občasné velikášství vyznívá až trapně, zvláště tehdy, když čtenáři předkládá hospodské banality jako "Hlupcům se snadněji vládne a prodává nepotřebné zboží" (str. 183) apod. Některé radikální postoje, namátkou teze o konci filosofie a kritika akademických filosofů, jsou zdůvodněny, a to i když se přihlédne k tomu, že lze texty řadit do esejistického žánru, velmi nedbale a často jsou podpořeny pouze nekonkrétními obecnými frázemi. V části textů, kterou Novák věnuje úvahám o umění, lze nalézt na jednu stranu skvělé postřehy a analýzy, jež poukazují na velkou potřebnost ontologického (možná přesněji oikologického) přístupu při (dnešním) uvažování o umění, místy právě na ontologickém přístupu a společně s tím i jisté nedbalosti a možná i nezorientovanosti autora v současném uměleckém diskurzu úvahy dle mě troskotají. Příkladem může být analýza, respektive příkrý odsudek média fotografie, kde Novák naprosto opomíjí principy, na nichž stojí soudobá umělecká tvorba pracující s tímto médiem. Novákova kniha je na jedné straně v kontextu české filosofie ojedinělým jevem opravdu živého filosofování, které se nebojí radikálního tázání a na druhé straně svazkem arogantních textů plných přehnaných a nedostatečně podložených tvrzení. Kniha v rukou kritického čtenáře přinese nepochybně mnoho podnětů, ty méně zkušené a uvážlivé má však myslím potenciál podnítit k slušnému radikalismu.