Přípravy na všechno

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Přípravy na všechno jsou milostný příběh z malé země, kde se život mění v nouzový stav, válečný deník z doby příměří, autoportrét zaostřený na nejbližší okolí. Klíčová slova: bulvár, děti, kolaps, láska, nuda, porno, samota, slevy, vzpomínky, zbytky.

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460312/big_pripravy-na-vsechno-gDk-460312.jpg 3.771
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Přípravy na všechno

Kmotr99
03. dubna

Kdybych měl kdy něco napsat (něco, co vychází z mého vnímání světa) dost by se to myslím tematicky i stylem podobalo Přípravám na všechno.

Což mě děsí.

KapitánSmrt
11. března

Prázdnota všedních dní, ze které vytrhává jen vidina konce, apokalypsy, kolapsu. Jako by ta nuda a šeď, slevové akce v Albertu, pivko v zapadlé knajpě, porno s umělohmotnými ženštinami, to vše byla jen výplň, jen součást čekání na něco opravdového, na nějaký zlom. Ale jen těžko zlom k něčemu lepšímu. Vždyť co je v dnešní době možné očekávat od budoucnosti? Co jiného než kolaps, válku, teror, diktát? Ale alespoň se něco začne "dít". Alespoň budeme na čas vytrženi z ubíjející každodennosti, z pouhého zvířecího přežívání. Autor zde umně shrnuje pocity značné části dnešních třicátníků. Pocity, které jsou blízké i mě osobně.


Snails
04. února

Uff, něco tak nepříjemného jsem už dlouhou dobu nečetl. Hlavní postava vyprázdněného intelektuála, který zanevřel na všechno a na všechny a své šedé dny vyplňuje sexem, nimráním se ve vlastní nudě a sledováním fóra plného na apokalypsu čekajících frustrátů, ve mě vzbuzovala nevídané pocity znechucení. Nejhorší na tom je, že jsem se v pár momentech ve vypravěči poznal, což mé znechucení vystřelilo ještě o další patro výš.
Každopádně jsem knihu dočetl jedním dechem. Jo, každá stránka mě iritovala a každá kapitola mě nutila si pomyslně odplivnout, ale napsané to bylo sakra dobře. Autorovi všechna čest, protože umět psát tak dobře, abych Přípravy na všechno nejenomže neodložil po prvním odstavci, ale dokonce se nad tím vším zamýšlel, to už chce skill.

knihovna1
28. ledna

Poslouchala jsem audio na ČRo. Je to dobře napsané a trefně namluvené panem Isteníkem. Celkem se mi líbilo. Má to svou náladu a né každému sedne. Cítím z knihy též nihilismus i pesimismus. Jediný motiv pro hrdinu žít jsou zřejmě jeho nezletilé děti a jeho zatím funkční nádobíčko. Připomíná mi tento styl stručného psaní autorku Helle Helle. Ta má zas svérázný ženský pohled na svět. Tuto autorku baštím velmi ráda :-)

Ventimiglia
22. ledna

Je to tak dobré, že jsem se do čtení musela nutit. Proč? Protože je to šíleně odpudivé, děsivé, smutné, upřímné, smutné, smutné, smutné. Vypravěč je (pro mě) úplný mimozemšťan, a zároveň je mi blízký, protože na sebe řekne úplně všechno. Protože se tak divně kotácí životem ve světě, který znám a neznám zároveň (viz narážky na aktuální situaci v ČR - prolhaný premiér apod., to znám, prostředí městských periférií a komunitního centra). Protože znám některé jeho úzkosti a strachy. Protože někdy přemýšlím, jestli je možné připravit se na všechno, přestože naprosto jistě vím, že to možné není. Protože, jak se zdá, to muži - a zvlášť dnes - mají hrozně těžké.

Muž se bojí o svou zemi i sám o sebe.
Úder může přijít každým dnem,
a tak si nechal ve volné krajině za městem
vyhloubit jámu pro podzimní kryt.

Stavbu má na starost malá rodinná firma:
otec, syn a dělníci.
Zakázka je souboj s časem.
Je možné postavit bunkr během jediného týdne?
Myslím, že ne.
Ale zaměstnanci nespí
a firma to stihne.

Hlavní vchod musí být nedobytný.
Aby si to ověřil,
přichází muž na prohlídku s výbušninou
a snaží se odpálit bezpečnostní zámek.
Vchod odolá, muž křičí,
je štěstím bez sebe. (...)

iz67
18. ledna

Posloucham audio verzi, když nemůžu usnout. Idealni, protoze kdyz díl zaspite, tak se nemusite vracet.

V téhle knize se snaží forma nahradit obsah. Zdanlive sziravy popis pritomnosti vsak nic nenabizi (myslenky, prekvapive postrehy, ...) a nezucastneny vypravec (to je ta forma) tak jen neskonale nudí!

erik385
17. ledna

Nihilizmus ohlodaný až na kosť. Tuším tu Houellebecq-ovský potenciál, avšak Houellebecq medzi tie svoje depky vždy vmontuje aj nejaké intelektuálne úvahy. Tento rozprávač však už na žiadne intelektuálne úvahy silu nemá. Toto je čistá smršť rezignácie, zúžená na pohyb medzi Žabkou, krčmou, pornom, ketamínom a konšpiračnými webmi. Holá nezmyselnosť pustej ľudskej existencie, kde už ani blízke vzťahy, dokonca ani vzťahy s vlastnými deťmi, neprinášajú naplnenie. Veľmi dobre napísané, pre mňa prekvapivý objav. Smutné je na tom to, že občas tieto pocity prázdna prežívame všetci. Horšie je, keď sa stanú každodennosťou.

rozina351
15. ledna

No ty vole! Mě tento dehumanizovaný hipsterský styl fakt znechucuje. Ale i tak jsem knihu naprosto fascinovaně dočetla až do konce. A dost se obávám nového trendu v literatruře, kterýmu nahrává i izolace způsobená částečně covidem, částečně tím, že nemáme žádný existenciální potíže a plácáme se ve vlastních duševních i tělesných výměšcích. Kniha je poutavou generační výpovědí. Ale je to výpověď natolik posthumanistická, že si musím rychle dočerpat porci lidské důstojnosti ke Karlu Čapkovi! Nicméně pár hvězd za poutavost a za ironizování a poctivé rozkrývání hipsterského pozérství.

1