Neklidný muž
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134177/bmid_pripady-komisare-wallandera-neklidn-TyJ-134177.jpg
4
243
243
Případy komisaře Wallandera / Komisár Wallander série
< 10. díl >
Poslední případ světoznámého komisaře Wallandera. Jednoho dubnového rána roku 2008 zmizí na své pravidelné procházce lesoparkem vysloužilý vysoce postavený námořní důstojník Håkan von Enke. Vyšetřování případu má na starosti stockholmská policie a komisař Wallander s ním nemá nic společného — tedy oficiálně. Jenže zmizelý důstojník se měl stát tchánem jeho dcery. A tak se Wallander brzy zaplete do věcí, po kterých mu úředně nic není, slibuje, co vzápětí nesplní, dokonce i lže, když je to zapotřebí — a vychází mu to. Brzy ale narazí na matoucí špionážní aktivity, které se váží ještě k době studené války… Přidávají se ale další nečekané překážky. Co překročil šedesátku, má komisař pocit, že se nachází na prahu senility. Zoufale se drží naděje, kterou pro něj zosobňuje nedávno narozená vnučka, ale životní realita ho dohání. Do budoucnosti hledí s velkou nejistotou a zdá se nevyhnutelné, že se musí tváří v tvář utkat s tím nejvzpurnějším soupeřem: sám se sebou. Henning Mankell vytvořil v komisaři Wallanderovi jednu z nejzajímavějších postav současného detektivního světa. Mankell dvakrát získal Cenu švédské akademie autorů detektivní literatury, za své knihy obdržel různá uznání ve Skandinávii, Evropě i Americe.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2012 , HostOriginální název:
Den orolige mannen , 2009
více info...
Přidat komentář
Tak jedna životní etapa skončila -moje i Walladerovo.Já mám za sebou včechny jeho knihy a on zas jak se píše v závěru čeká pouze na staří ,Byla to jízda provázel mne 2 roky ve svých románech.Nejlepší kriminální komisař.Škoda že není více knih.Bylo to nezapomenutelné setkávání.K samotné knize pouze to že to byl opět výborný román zase z jiného prostředí plný napětí a překvapení.Tak mi chybí pouze Ruka a těším se na ni ,hlavně na tu encyklopedickou část ,kde si přečtu vše o lidech v okolí Wallandera.A začnu číst znova celou serii od začátku...
Jsem celkem zvyklá, že severské detektivky jsou víc surové, ale v tomhle případě mě to opravdu rozesmutnilo. Nechci, aby můj oblíbený detektiv stárnul a aby umírali lidi, které má rád. Bohužel to asi v tomhle případě jinak nešlo. Jinak knížka je velmi čtivá jako vždy, dávám však o hvězdičku míň, protože na mě tam bylo až moc politiky.
Kniha se četla dobře, ale jsem nucena dát pouze 3 hvězdičky. Nejde o detektivku, nehledají se sérioví vrazi, ani se systematicky nepátrá po pachateli vraždy. Román nás seznamuje se špióny tak, jak fungovali za studené války. A především je prošpikován Wallanderovou nostalgií, obavami ze smrti - chvílemi mi ho bylo moc líto, přece jen už více jak 20 let jeho života sledujeme díky Mankellovým knihám a přirostl k srdci, takže najednou jsem se přistihla, jak mu přeji lásku a spokojené stáří.
Hodně dobré čtení! Pět hvězdiček dávám pouze, když mě knížka uchvátí natolik, že se k ní určitě vrátím, proto "pouze" 4 hvězdy. Ale za mě asi nejlepší kniha ze série.
Opäť dobré...som smutný zo starnutia a chátrania komisára...a nedozvedel som sa ani, kam sa podeli Ann-Britt a Sten Viden (nie som si istý, či si správne pamätám jeho meno, bol to Wallanderov priateľ z mladosti, bývalý nádejný spevák opery, chovateľ koní)...možno sa o nich dozviem neskôr? dúfam...
Už při čtení Číňana vzbudil tento autor moji zvědavost a poslední případ komisaře Wallandera moje očekávání překonal. Rukopis autora je patrný ve strohém a brilantní slohu, stejně jako v motivu politiky, která ovlivňuje děj. Vyšetřování bizarního případu, kterému se Wallander věnuje ve svém volném čase, se prolíná s běžnou policejní rutinou i trvalým, leckdy trpkým, bilancováním muže, který se ocitl na prahu stáří a neví si s tím rady. Vnitřní Wallanderův svět je ostatně nejsinější stránkou knihy, byť i ta žánrová je napínavá, netradiční a zamotaná. Wallander se zmateně prodírá pavučinou podivných událostí, střípků dějů a protikladných informací, přesto jej nakonec jeho policajtská intuice dovede na správnou stopu. Profesně Wallander slaví úspěch, byť se případ završí stejně zvláště jako začal. A jako stárnoucí muž? Nejspíš i v tomto rozporu je síla neklidného muže.
Moje čtvrtá kniha pana Mankella (Vrazi bez tváře, Psi z Rigy, Bílá lvice) a počtvrté s komisařem Wallanderem. Ač to nebyl záměr, zatím co první dvě knihy jsem byl na začátku Wallanderovy kariéry, kniha Neklidný muž je posledním případem známého vyšetřovatele. Stále jsem se nedostal k uspořádání příběhů dle časové osy a tak jsem se skokem dostal na závěr Wallanderova působení u policie.
Uběhlo dvacet let (to jak od napsání mezi první a poslední knihou s Wallanderem), tak i v pomyslném komisařově životě. Kurt má přes šedesát, začíná bojovat s příchodem stáří i zákeřnou nemocí.
Ústředním motivem knihy je zmizení vysoce postaveného námořního důstojníka, posléze jeho ženy, v podtextu knihy je rozebírána i doba studené války roku 1983 a vlády Olofa Palmeho. A Wallander jak z udělání je navezen do případu zmizení, který mu nepřísluší vyšetřovat, z titulu svých rodinných vazeb – zmizelý důstojník se měl stát tchánem jeho dcery, která mu se svojí právě narozenou dcerou přináší jediné potěšení v jeho blížícím se stáří.
Rozeběhne se příběh, který překročil opět klasické policejní vody a míří do hlubin špionážního thrilleru. Čtenáři je postupně odhalována minulost, která přerostla do přítomnosti a která „nese své ovoce“ až v současnosti.
A jak je již u Mankella běžné, jeho knihy nejsou jen pouhé krimi romány. Prostřednictvím nich píše o vzrůstajícím vzestupu násilí a rasismu, popisuje neutěšenou migrační politiku a její skrytá nebezpečí, popisuje problémy, které se zdaleka netýkají jen Švédska. Tento trend je jedněmi veleben a druhými zatracován, jako plus či přítěž ke klasické detektivce.
Na rozdíl od Psů z Rigi zde ale cítím značný postup vpřed, takže špionážní zápletku vnímám přirozeněji, než u jednoho z prvních Mankellových románů (viz moje recenze na Psi z Rigy) a nemám tentokrát s pojetím až takový problém. A nebo jsem si již na styl psaní pana Mankella přece jen trochu přivykl.
Kniha o 480 stranách končí a s ní končí i komisař Wallander, autor zde okázale dává najevo že román napsaný v roce 2009 je posledním Wallanderovým případem a těch deset – patnáct roků které Wallanderovi zbývají v jeho nepříliš podařeném životě patří již pouze jemu a jeho rodině.
Moje prvé knižné (predtým som ale videl seriál) s Wallanderom. Paradoxne prostredníctvom jeho posledného príbehu. Spokojnosť? Ani nie. Problém nie je v tom, že ide o posledný diel a teda sa sumarizuje Wallanderov kariérny a osobný život a pôsobivo a dojemne sa uzaviera množstvo v predchádzajúcich knižných plnohodnotne neuzatvorených dejových línií a životných osudov niektorých postáv. Naopak, vďaka seriálu som pomerne detailne vedel, o čo ide. Problém je v tom, že už ani v seriáli mi nesedeli prípady miešajúce politiku so zákulisnými špionážami. To sa hodí k Jackovi Reacherovi a nie k utrápenému švédskemu fízlovi s miernou nadváhou. Najviac sa mi od neho vždy páčili obyčajné prípady, v ktorých sa melancholicky stretával s bežnými ľudskými tragédiami, zlom a klasickými (hoci brutálnymi) zločinmi. V Nepokojnom mužovi ide o hocičo, len nie o tradičný kriminálny zločin (hoci nejaká tá vražda je i tu). Ani dojímavý a veľmi smutný (ale logický, nevyhnutný a očakávateľný) záver nedokáže zakryť moje čiastočné sklamanie. Mám pocit, že na to, aké jednoduché je finálne rozuzlenie, je kniha zbytočne dlhá a komplikovaná.
Rekapitulace života komisaře Wallandera okořeněná špionážní zápletkou. Čtu komisaře Wallandera postupně a postrádám dosud nepřeložené knihy.
Případ se tentokrát týká Wallanderovy rodiny. Zmizí tchán komisařovy dcery a poté i tchýně. Zase vše začalo v minulosti, která ovlivňuje přítomnost. Studená válka skončila, ale ten kdo má války rád, se tak lehce nevzdává.
Tedy tak ohavný osud si Wallander skutečně nezasloužil :-( Hodně ze života, realistický a nemilosrdný... ale takové asi severské detektivky obecně jsou?
Zbytocne dlha, nezaujimava kniha. Putavych zacalo byt az poslednych cca 40 stran. Pre mna velke sklamanie.
pán Mankell opäť nesklamal...ja ho proste môžem...nevyhľadávam knihy s politickým podtónom...ale od neho to beriem..nenudí..pre mňa nie je prvoplánový, naopak...rozvážny spisovateľ, ktorý VIE...verím mu všetko =) Neklidný muž bolo pre mňa pútavé, napínavé čítanie a rozhodne som sa nenudila...u mňa za 5*.
Nevím, proč bych měl vědět, kolik křížovek Wallander vyluští cestou ze Stockholmu do Ystadu, kam se šel projít se svým psem a co si ten který den dal k večeři. Pokud tyhle všechny odbočky měly čtenáře nějak s hlavní postavou spojit, tak se to /v mém případě/ opravdu nepovedlo. Mankell je placený od strany, jinak si to vysvětlit opravdu nedokážu. Kdyby ta kniha měla poloviční rozsah, dvojnásobné tempo a především lepší rozuzlení, tak by to byla fajn krimi, zápletka je rozhodně nápaditá. Když se kniha na posledních desítkách stránek začne trochu rozbíhat a už už to vypadá na nějaké fajn překvápko, tak...tak nic. Po téměř čtyř set stranách je to úplně žalostný výsledek. Je to rozhodně lepší kniha než ta druhá Wallanderovina (Wallandervolovina?) co jsem četl - Vrazi bez tváře - ale tím s tímto komisařem končím. Zatím mě bavil jenom Číňan.
Tentokrát jsem se netrefila, mám ráda severské detektivky, tahle ale byla hrozně dlouhá, rozvleklá a spíš pro ty, kdo se zajímají o vojenskou historii včetně politiky s tím spojené.
Tak jsem byl u této knihy jako název této knihy Neklidný muž. Moc dobrá kniha,napínavá.
Štítky knihy
severská krimi švédské detektivky zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Naposledy s hvězdou aneb díky ti za vše
Tak a je to tu. Poslední kniha s komisařem Wallanderem. Jak ten mně bude chybět. Snad už navždy si budu pamatovat všechny názvy knih ze série s ním a jejich správné pořadí a snad navždy si uchovám vzpomínky na tyto úžasné detektivní romány. Pro mnoho z vás je králem severské krimi Larsson či někdo jiný. Já mám krále tři a to právě Mankella a pak ještě Keplera a Kallentofta. Jak už to tak ale bývá, tak žádný král nemůže žít věčně (ostatně právě pan Mankell už je po smrti), ale věčně může žít jeho odkaz a nutno říct, že ten za sebou tento autor nechal sakra dobrý. Nicméně přejděme už k onomu Neklidnému muži.
Sice děsně nerad, ale musím uznat, že bych uvítal lepší kvalitu právě poslední knihy z této série. Pořád je Neklidný muž skvělý, ale Mankell umí líp. Přiznám se, že chvílemi mě dokonce i kniha trochu nudila či mě tolik příběh nezaujal. To se mi stalo jen u Bílé lvice (pro mě nejhorší díl z celé série) a pak u Usměvavého muže (druhý nejhorší díl z celé série). Asi mi prostě nesedlo to téma špionáže. Rozsahově se kniha přibližuje k 500 stranám (konkrétně má 485 stran). Velice oceňuji navrátivší se některé postavy, zejména pak třeba komisařovu dávnou lásku Baibu. Naopak nové postavy zase až tolik nezaujali převážně pak Håkan a jeho žena. Vlastně mně bylo docela jedno, jak to s nimi dopadne. Komisař je zde jinak vylíčen klasicky, tak jak už ho známe a tak jak se nám líbí. Jen má čím dál tím větší zdravotní potíže a trošku mě Mankell naštval tím, jak se nakonec s Wallanderem vypořádal. Myslím, že by si pan komisař zasloužil něco lepšího, ale přece jenom tohle není pohádka. Alespoň, že si splnil dva své sny co se psa a bydlení týče. Linda jako dcera se jinak myslím také povedla a škoda, že Mankell nenapsal třeba sérii s ní jako komisařkou. Jazykově se jinak také Neklidný muž nijak neodlišuje od ostatních dílů této skvostné série. Příběh je zakončen se vším všudy a dá se říct, že nemá nějaké zbytečné odbočky. Nutno dodat, že za mě by mohl klidně být i o něco napínavější a více mrtvol by mi také nevadilo. Naopak mi vůbec nevadilo vůbec začíst tuto sérii číst, jelikož je jako celek výborná a jejímu zakončení pak uděluji 85 %.