Příliš pozdě zemřít mladý

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jestli má někdo právo nezatíženě sepsat vzpomínky na český předrevoluční underground, nástup nové vlny i překotné kulturní a celospolečenské změny kolem roku 1989, pak je to právě Ivo Pospíšil. Ten společně s Vladimírem Juráskem sestavil více než třísetstránkovou knihu. Vedle obsáhlé obrazové přílohy složené z často doposud nepublikovaných fotografií budou mít čtenáři možnost nahlédnout za oponu legendárních skupin jako The Plastic People of the Universe, DG 307, nebo Garáž a setkat se s nezaměnitelnými osobnostmi typu Ivana Martina Jirouse, Pavla Zajíčka, Mejly Hlavsy, Ester Krumbachové, Jiřího Muchy či Ivana Krále. Jak dodává sám Ivo Pospíšil: „Už je to hodně dávno, co mi Honza Šulc řekl, že jsem asi poslední, kdo ještě nesepsal paměti. Také říkal, že by ty moje mohly to, co se tehdy dělo, ukázat z mého pohledu, že by nemusely být zas až tak moc vážné a vlastně by mohly být dost jiné. Dalo to dost práce, trvalo to dlouho, ale tady jsou.“...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248758/prilis-pozde-zemrit-mlady-248758.jpg 4.234
Žánr
Literatura faktu, Literatura česká
Vydáno, BiggBoss
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Kniha Příliš pozdě zemřít mladý

Přidat komentář
PeterBahn
16. února

Šel jsem koupit pečivo do jednoho malého pekařství, čta článek o Ivanu Královi (tehdy byl ještě mezi námi), a spoza pultu se ozvalo: „Jééé tu fotku mám jako plakát“, zajásala prodavačka a po krátkém rozhovoru mi příště přinesla tuhle knihu s i věnováním od Ivo Pospíšila. I když jsem se trochu orientoval spíše v rockové a jazzové normalizační muzice, takhle kniha mi příjemně zprostředkovala vhled zase do „normalizačního undergroundu“, a tomu jsem rád…:-)
...a paní prodavačce děkuji za důvěru, že mi knihu půjčila!

tlapa
21.12.2019

Skvělá kniha, parádně napsaná, čtivá. Ivo je ryzí člověk, popisuje svůj život, tak jak byl a je, přiznává svoje chyby, úspěchy i neúspěchy a přidává svůj pohled na lidi a události okolo něj. Děkuji za zážitek a dávám nekompromisně pět hvězd!


Disease
08.10.2018

Kniha vzpomínek, které jsem se trochu bál, vzhledem k tomu, jaké tenkrát bylo haló ohledně vyhazovu Ivo Pospíšila z Garáže. Nicméně na rozdíl od Chadimovy Alternativy, která by se klidně mohla jmenovat "Jak mi všichni ubližovali" je tohle napsané s nadhledem, i když občasnému postesknutí nad realitou se nevyhne. U mě o třídu lepší než Pelcův a Hlavsův Bez ohňů je underground.

novecento
21.09.2018

Underground (výslovnost "andrgraund", z anglického výrazu pro podzemí) je výraz označující nějaké skryté, např. neuváděné, neoficiální až ilegální hnutí viz. Wik. Ano, PPU, DG 307, Garáž a další varianty kulturních proudů mají nezastupitelné místo v protirežimní snaze vzdorovat normalizačnímu tlaku v 70 a 80 létech 20 století. Nesmíme ale slučovat dvě věci, které jsou u výše uvedených seskupení takřka neslučitelné. Jedna věc je politický vzdor a druhá je hudební talent a kvalita hudby.
Slovy jednoho známého hudebníka shrnu celou podstatu problému. Chtějí hrát, ale neumějí to...Pospíšil je pravděpodobně daleko lepší spisovatel, než hudebník. Kniha mne zaujala a výstižně popisuje co se kolem těchto lidí odehrávalo. Sám v závěru knihy uznává, že teprve po spolupráci s profíkem, jako je Ivan Král si uvědomil, že muzikantské umění je o několik pater výše, než byl jejich suterén. Něco chtít a něco umět a vytvořit, jsou dva rozličné pojmy. Pokud by tomu tak nebylo, stály by nyní v Římě a ve Florencii místo Michelangelovy úžasné Piety jen bílé krychle, což se ve výtvarném umění stává dnes velice často.

kokondel
15.07.2018

Pre p. Braunerovú: až na to, že Mejlove spomienky sú plne fabulovania. Vklad Iva Pospíšila je jednoducho nedoceniteľný.

braunerova
18.05.2016

Hodně jsem u téhle knížky vzpomínal nad spoustou fotek a také jsem se dost nasmál. Třeba když policejní komando vtrhlo na koncert Plastiků:
"K ústupu jako první zavelel hrdina největší, sám Milan Knížák, což pro nás znamenalo totéž, jako kdyby husitům zavelel k ústupu sám Žižka. Jenže Knížák není Žižka. Schoulil se na zadní sedadlo mého tudora, přikryl se velkým bubnem DG 307 a odtud tiše řval: Jdou po mně! Jeď!"

Bohužel po výborném začátku následují vzpomínky zatrpklého člověka - PPU jen kecali u piva, všechno jsem musel zařídit já. Češi jsou burani, protože se nedokáží na koncertech odvázat. Na demonstrace jsem nechodil, protože nemám rád stádo. Na balkonu v Melantrichu byli všichni zhulení mocí a slávou - Jenže co naplat, kapelu dělá frontman a hitmaker, a to Ivo Pospíšil nikdy nebyl. Koneckonců, po jeho odchodu PPU, DG 307 i Garáž úspěšně pokračovaly dál. Mě se mnohem víc líbila kniha o Mejlovi Bez ohňů je underground.

MildeZ
08.09.2015

Zajímavý člověk, který má ve své knize co nabídnout = trefa do černého!

varanbooks
19.06.2015

Androšských memoárů už vyšla hromada. Tady jsem se těšil na popis scény a peripetií osmdesátých a začátku devadesátých let. Dočkal jsem se, ale mohlo toho být víc.

1