Prekliate dni
Ivan Alexejevič Bunin
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245829/bmid_prekliate-dni-WO7-245829.jpg
4
22
5
Ivan Bunin principiálne odmietal všetky revolúcie, či to bola veľká francúzska revolúcia, alebo Ruská revolúcia v roku 1905. Samozrejme neprijal ani VOSR v roku 1917. Najprv pred ňou utiekol na Krym a potom na začiatku roka 1920 s manželkou opustil aj samotné Rusko a usídlil sa v Paríži, kde žil v emigrácii až do svojej smrti. V knihe Prekliate dni, ktorá je jeho denníkom, zachytáva krutosť a nemilosrdnosť ruskej revolúcie 1917. Písal ho v Moskve a v Odese v čase, keď sa chystal do emigrácie, uvedomujúc si, že Rusko už asi nikdy viac neuvidí. Pri jeho čítaní v nás skrsne pocit, ako keby na pozadí „večnej“ ruskej prírody oživli figúrky z jeho dedinských próz. Hrdinom denníka je ale v skutočnosti odľudštený, zmanipulovaný dav, niekdajší „svätý ruský ľud“. Bunin neúprosne odhaľuje sebaklam, tak charakteristický pre ruskú inteligenciu, a síce zbožňovanie ľudu, za ktorým sa v skutočnosti skrývala hlboká ľahostajnosť k nemu. Bunin píše o tom, že ruská inteligencia, žijúca v očarení kolektivistických ideálov, snívajúca iba o ľude a ľudstve, sedliaka vôbec nevnímala. V Buninovom chápaní ruská revolúcia znamenala jednoznačný koniec historického Ruska. Preňho to bola apokalypsa, katastrofa, ktorú prežíval na vlastnej koži. Preto bol presvedčený, že tú pohromu nemôže ospravedlniť nijaký utopický sen, či osobná mytológia.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , HronkaOriginální název:
Окаянные дни (Okajannyje dni) , 1918
více info...
Přidat komentář
Tak určitě je to historicky cenná knížka, ale mě se to prostě četlo blbě.
Přišlo mi to děsně chaotické a neucelené.
Deníkovou formou psaná kniha z Ruské občanské války,kdy začínali mít navrch bolševici.
V poslední době se cení autentické chutě a v neposlední řadě lokální suroviny. O gastronomii se bavíme! Nebo ne?
V Proklatých dnech je přítomno obojí. Autor nám přibližuje události, jichž byl osobně svědkem. Častokrát k tomu využívá autentickou mluvu různých vrstev společnosti, abychom slyšeli, co si o novém "lepším" světě myslí vesnický obchodník, i Buninův kolega spisovatel, jenž kdysi slul rázným kritikem carského zřízení. Jak se chovají námořníci, jež obohatili mořské dno o svoje důstojníky a co předvádí nová intelektuální elita národa (donutilo mě to vyhledat si podrobnější informace o Vladimíru Majakovském a musím konstatovat, že tohle vás ve škole, stejně jako mě, zřejmě neučili).
Sledujeme naprostou anarchii, ztrátu základních lidských morálních hodnot a všudypřítomný strach ze všeobecné beztrestnosti a násilí panující v ulicích kdysi kulturních měst. Je děsivé, jak snadno se z lidí stane krvežíznivá tlupa zvířat. Z lidí, kteří se denně potkávali, spolupracovali a vzájemně tvořili to, čemu se říká civilizovaná společnost.
Doporučuji k seznámení. Třeba to poněkud uklidní rozbouřené hormony některých teoretiků hledajících cestu k pozitivní změně skrze podobné mechanismy. Ne každá revoluce je "sametová".
Ve státě jako Česká republika nikdy neuškodí připomenout si pravou podstatu bolševismu: tedy nikoli jako ideologii vedoucí k osvobození utlačovaných a světlým zítřkům, nýbrž jako ze své podstaty nemilosrdný teror vůči všem a to za jediným účelem: udržení moci. Jedinečnost zápisků podtrhuje jejich bezprostřednost; nezachovalo se příliš dokladů o tom jak to v Rusku v letech 1917 - 1920 skutečně vypadalo a už vůbec ne z 'kontrarevoluční' strany. Deníky byly psány 'právě když se to dělo' a netrpí tak autocenzurou ani vrtkavostí paměti a hlavně jsou psány autorem, jenž se nenávistí vůči 'těm barbarům, té lůze' nikdy netajil, protože neměl důvod.
Zajímavá je také Buninova charakteristika tolik oslavovaného prostého ruského lidu: ve skutečnosti tupá, zaostalá, brutální a líná hovada, nikoli revoluční, pokroková síla, a postoj drtivé většiny společnosti k bolševikům: čirá a přetrvávající nenávist již od úplných začátků revoluce.
Není divu, že Proklaté dny patřily v Sovětském svazu ke knihám z nejzapovězenějších.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1962 |  Temné aleje |
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 1975 | Antonovská jablka |
| 1970 | Pán ze San Franciska |
| 1958 | Míťova láska |
Naprosto sdílím komentáře "peleus" a "Montezuma", které skvěle vystihují knihu.