Přej mi domov
Kay Bratt
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402977/bmid_prej-mi-domov-hYt-402977.png
4
159
60
Hladový a toulavý pes. Tak to je poslední věc, kterou Kara Butterová potřebuje – starat se o další hladový krk. Stojí sama u silnice uprostřed státu Georgia, batoh na zádech a pár dolarů v kapse. Vydala se na cestu bez cíle a vlastně ani neví, co hledá. Prostě jenom jde. Ještě netuší, že ve skutečnosti hledá samu sebe a ten chlupatý a zanedbaný tulák u jejích nohou se brzy stane jejím nejlepším a nejvěrnějším přítelem. Kara se rozhodla, že opustí svůj dosavadní život, který není právě růžový. Putování z jedné pěstounské péče do druhé spolu s jejím dvojčetem Hanou, protloukání se životem z jednoho podřadného zaměstnání do dalšího a bezútěšné vyhlídky do budoucna – to rozhodně nevypadalo na život v bavlnce. Systém ji naučil, že nemá důvěřovat cizím lidem a že se musí postarat především sama o sebe. Její cesta se však odvíjí velmi podobně jako její život – zcela neočekávaně.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Wish Me Home , 2017
více info...
Přidat komentář
Nádherná obálka, ta se opravdu povedla. Nalákala mě ke koupi a ve finále mě jen mrzelo, že vztah Kary a pejska nedostal v knize ještě trochu více prostoru. Přesto dávám pět hvězdiček, protože jsem byla při čtení napjatá, dojatá, dokonce ukáplo pár slziček, a když jsem si dohledala bio autorky, bojovnice za práva dětí a zvířat, došlo mi, že píše o něčem, o čem hodně ví.
Krásný příběh, a pokud máte rádi psy tak jako já, tak pochopíte, proč vás příběh chytí za srdce a už nepustí tak jak většina knih kde figurují psy v hlavních rolí. Protože oni vás nikdy neopustí, nikdy se vás nezřeknou a vždy budou s vámi. Tato kniha to popisuje, tak jak cestu Kary a jejího těžkého osudu. Řekla bych, že kniha není nic náročného, krásná oddechovka, která vás chytí za srdce.
Příběh mladé dívky Kary, která se vydává na cestu bez cíle. Pár dolarů v kapse, batoh na zádech a nechává svůj ne příliš šťastný život za sebou. Cestou se k ní přidá toulavý pes. Nejdříve Kara nechce, aby šel s ní, ale nakonec psím očím neodolá a stane se z něj nejvěrnější přítel.
V průběhu putování Kara vzpomíná na svou sestru - dvojče - Hanu a na všechny nevydařené pěstounské rodiny, kterými si společně prošly. Nesnadné dětství a dospívání ji naučilo nedůvěřovat lidem, ale platí to vždy? Na své cestě potká spousty lidí, kteří by si její důvěru zasloužili. Kara je však hodně opatrná, aby nikomu neprozradila svá tajemství.
Milý a dojemný příběh. Milovníci pejsků si určitě pobrečí. Kniha na mě byla trošku moc milá :-), ale dobře se četla.
Psa Hemiho si okamžitě zamilujete, Kara Vám bude občas lézt na nervy.
Já osobně miluji "road movie" ve filmové i knižní podobě, takže mě kniha bavila. Podíváte se díky ní na různá místa a dozvíte se třeba i něco nového.
Na tuhle knihu jsem se moc těšila. I když jsem se trochu obávala po přečtení negativních komentářů. Je pravda, že začátek byk takový, že prostě plynul, ale od půlky knihy už jsem se nemohla odtrhnout. Párkrát mi i ukápla slza. Velice dojemný příběh. Možná je to i tím, že jsem pejskař. Tuto knihu vřele doporučuji.
Mně se kniha také moc líbila. Lidé teď od knih očekávají spíše adrenalin, ale život je prostě také obyčejný, i když hlavní postava ho moc obyčejný neměla. Jsem ráda, že jsem si knihu koupila. Zaujalo mě odhodlání nevzdat to a dokončit, co si předsevzala. Sice se z ní na konci nestala milionářka nebo něco podobného, ale celý ten příběh a život, co prožila jí dal asi neskonale víc.
Za mě skvělá kniha, dojemná, ale vcítí se do ní podle mého názoru jen ten, kdo má rád pejsky.....
Je poznat, že autorka to pravdu neměla lehké a dokázala proto napsat tak krásně dojemnou knihu.
Nechápu tolik negativních hodnocení, a to jsem milovnice detektivek a trhrillerů, ale když vím, že je tam kus ze života autorky, a že ho neměla lehký, tak mě docela nízké hodnocení rozhodilo.
Kdo nemá rad knihy, které vypadají, že budou asi i trošku románem pro ženy , mají se mu obloukem vyhnout.
Obdivuju sílu a odhodlání se nevzdávat a jít dál...... a ne vždy musí vše končit špatně, ač knihy typu Kavárna v Kodani nemusím, tato je na úplně jiném "levelu".
Stačilo by jedno slovo. Kostrbaté!
Ta třetí hvëzdička patří Hemimu.
Možná bych mohla nabídnout pomoc pejskům v útulku...to je ta nejlepší myšlenka, co mi prošla hlavou.
musím se přidat k negativnímu hodnocení, Od začátku mi kniha přišla velice nudná, nebyla ani čtivá, spíše zdlouhavá. Nedočetla jsem ani do půlky a vzdala to.
Obálka mě velmi upoutala, ale ovšem jsem čekala něco jiného, že přece jen víc se to bude točit kolem psíka, kterého potkala na své cestě.
Můžu ale říci, že mne kniha zaujala a jedním dechem jsem ji přečetla. Cestování, najít čtyřnohou lásku, lidé kteří pomáhají a nakonec najít domov s životní láskou - skvělé, napínavé a přečteno jedním dechem. Super
Poutavá obálka rozhodla - a kniha splnila mé očekávání...
Příběh o setkání dvou bezprizorních tvorů - Kara a její čtyřnohý přítel Hemi - na cestě za novým životem...
A dobrý člověk ještě žije ... podaří se těm dvěma najít svoji smečku ?
Chtěla jsem dát 4 hvězdičky - ale jakmile jsem zjistila, že autorka našla odvahu zveřejnit kus své biografie, přibyla pátá...
A pro milovníky zvířat doporučím.
Podle anotace to vypadalo na perfektní knížku. Opak je, ale pravdou. Vůbec ne to nebavilo. Začátek je zdlouhavé putování v podstatě o ničem, a když uz jste maximálně znudění a myslíte se, že to víc už ani nejde, tak to vážně jde. Konec byl snad ještě horší. Kara mi nebyla moc sympatická, Hana mi přišla hako pěkně vypočítává mrcha. Nejlepší postavou byl Hemi...
Tak toto mě nezaujalo. Číst se kniha dala ale nepohltila mě ani na minutu. Nuda, nuda a šeď.
Hezka oddechová knížka. Příběh neni klasický,kdy předem víte jaký bude konec nasich dvou hrdinů. Už podle názvu knihy vytušite,ze se nerozděli,ale kam je osud zavane to si musite přečíst. A je to pěkné čtení,mě i občas ukapla slza,ale je to pěkný příběh s šťastným koncem. Pro me relax.
Všechno hezké má jednou svůj konec a bohužel to platí i pro hezké příběhy. Knížka Přej mi domov se mi zaryla nejen pod kůži, ale i hluboko do srdce a na Karu, její sestru Hanu a čtyřnohého parťáka Hemiho určitě jen tak nezapomenu.
Děj příběhu se odehrává v USA a čtenář v něm může sledovat osudy dvojčat, sester Kary a Hany, které se, každá po svém, neustále snaží vyrovnat nejen s těžkým dětstvím, stráveným v mnoha pěstounských rodinách, ale také s dalšími nástrahami osudu, které jim život postavil do cesty v dospělosti. S Karou pak může od začátku prožívat její putování z Georgie do floridského Key Westu, při němž najde nejen čtyřnohého parťáka Hemiho, ale také mnoho laskavých a přátelských lidí, kteří v ní zažehnou jiskřičku naděje v lepší budoucnost a možnost pochopit, že i na ní může někomu záležet, že i ona může být milována a že i ona může být potřebná a někomu nápomocná...
Na tomto titulu se mi líbilo právě skloubení několika stále aktuálních společenských témat do sebe, z čehož nakonec vznikl velmi silný, emotivní a čtivý příběh. Autorka, vycházející z vlastních zkušeností, tak popisuje nejen radosti a strasti ze života sourozenců, dvojčat, ale také se celkem podrobně věnuje celému systému pěstounské péče a jeho ne vždy pozitivnímu vlivu na děti, který se s nimi pak může táhnout až do dospělosti a také depresím, kterými trpí jedna z postav. Velmi se mi líbilo i psychologické propracování jednotlivých postav a jejich postupná přeměna...
A jelikož se celým příběhem táhlo jméno Ernesta Hemingwaye, což byl Kařin oblíbený autor, tak jsem dostala chuť, něco si od něj přečíst. Takže to v nejbližší době vidím na rereading Sbohem armádo, kterou mám od něj nejraději...
Pokud ještě váháte, zda si Přej mi domov přečíst nebo ne, tak neváhejte a jděte do ní. Jedno, jestli jste milovník pejsků nebo ne. V příběhu si určitě přijde každý na to své. Mně osobně vedla tato knížka hodně k zamyšlení a musím napsat, že jsem ráda za tak úžasnou rodinu, co mám a dětství, jaké jsem prožila. Ne každý má takové štěstí...
Přej mi domov
Kniha mě nalákala svou obálkou, neboť jsem pejskařka. V knize ale nedominuje psí příběh, ale vztah dvou sester dvojčat. Je to alfa omega celé knihy. Špatným osudem se ocitají bez domova a nakonec se díky tragické události odloučí. Kara hledá sama sebe, ale hlavně hledá svůj vytoužený domov. Na cestě ji doprovází parťák Hemi, pes který se k ní přidal, když vytušil její dobré srdce. Na cestě je potká pár velmi hodných lidí, až se tomu nechce věřit, že je svět tak laskavý. Jedno setkání s opačným druhem lidí nás ale vrátí do reality. Připadá mi, že kniha vychází z duše autorky a ta duše má tmavá zákoutí. Bojí se ale velkých emocí a je to z její knihy cítit. Příběh klouže po povrchu.