Bestseller v kameni 1

Knihu jsem četl někdy v době, kdy jsem byl na SŠ. V té době se mi jeho první dvě knihy (UFO, Bible a konec světa a Tunel do kosmu) zdály docela zajímavé. Interpretacím historických záznamů v tomto směru, s odkazem na dílo Zecharii Sitchina, jsem byl nakloněn. Dodnes je řada věcí z těchto knih pro mne inspirujících, zvláště pokud se kriticky podíváme na dnešní paradigma ve výkladu prehistorie lidstva.

Oficiální výklady jsou totiž mnohdy v rozporu s nálezy, a to jen proto, že nálezy jsou chybně interpretovány. Pokud například jsou stavby v Egyptě a jinde na světě dokonalejší z doby, kdy předpokládáme primitivnější nástroje, pak něco zjevně nesedí. Christopher Dunn toto hezky dokazuje v knize Ztracené technologie stavitelů pyramid. Pohled technika zde jasně dokazuje, že je třeba jiného výkladu, narozdíl od archeologů a historiků, kteří v drtivé většině technické zvlášnosti interpretovat nedokáží. Kdybych za sebou neměl studium techniky, také bych ty souvislosti neviděl, jako jsem je neviděl v době, kdy jsem tyto knihy četl, protože jsem studoval s odstupem. A přitom se lze obejít bez mimozemšťanů a různých fantasmagorií. Prostě jen připustit, že toho hodně nevíme a že vývoj civilizace prostě nemusel mít lineárně vzestupnou trajektorii, jakou si představovali učenci v 19. století, přičemž toto paradigma jen těžko dnes opouštíme. Genetické analýzy ukázaly, že k ovlivňování, ne-li hybridizaci, mimozemšťany prostě nedocházelo, ani to není možné. Tato teorie je překonaná, ovšem přínos některých lepších autorů k tomu, že nabourali dosavadní výklad minulosti, nelze oddiskutovat.

Jiří Wojnar jako představitel teorie konfrontace lidstva s mimozemskou inteligencí ve své třetí knize (dvojdílné) však dospěl do stavu čisté fantasmagorie. Jeho výklad navazuje na Maurice Cotterella, který ve své knize Mayská proroctví (s Andrianem Gilbertem) předeslal teorii o zakódování prvků mayské mytologie do reliéfu desky z Palenque. Získání postav, obrazů se dociluje skládáním linií reliéfu přes sebe na základě klíčů, které mají představovat symboly na okraji desky. Teorie sporná, od začátku jsem se na ni díval skepticky. Možné to je, ale nevěřím tomu. Jestli to tak bylo, nelze prokázat, avšak ani vyvrátit. Jíří Wojnar se tohoto chytil, zpochybnil některé postupy Maurice Cotterella, ale v zásadě jeho princip použil na hledání obrazů raket, letadel, pilotů apod. A tento princip překrývání a skládání začal vidět všude v starověkých dílech.

Má to dvě "mouchy". Za prvé, ani jeden z nich nepoužil přesné výkresy, ale jen přibližné náčrty desek. Ostatně bez 3D skenování laserovou technologií toho ani nelze třeba u desky z Palenque vzhledem k umístění docílit (konvenční přesné zaměření a překreslení je možné, ale velmi pracné). Obrázků soch, převzatých rovněž z různých zdrojů v případě J. Wojnara ani nemluvě. Takže nevíme, do jaké míry je výsledek přesný, nebo zavádějící. Druhou mouchou je, že vezmeme-li jakoukoli detailnější plastiku, obraz, prostě cokoli v podobě perokresby, tak můžeme dojít k podobným závěrům. Prostě čím bujnější fantazie, tím lepší výsledky. Ostatně ani Wojnarovy výsledky nevypadají moc věrohodně.

A pak je tu další otázka. Proč by to někdo dělal tak složitě a čekal, že někdo v budoucnu si vyloží nějaké poselství, když víme, že většina památek bohužel lehla popelem nebo byla rozbita? Jaká je pravděpodobnost, že něco takového jednak přežije, jednak se dočká správné interpretace. A proč informaci zakódovat způsobem, který ani po dekódování nevyznívá přesvědčivě. Naopak, výsledek má být jednoznačený a přesvědčivý.

Takže, abych to shrnul. Kniha, hlavně její druhý díl, je prostě snůškou fantasmagorií. K tomu jsem dospěl i v době, kdy jsem byl otevřen i paleoastronautické teorii. Vlastně jsem byl vývojem autora velmi zklamán. Dnes už se na to, po dvaceti letech, dívám s ještě větším despektem, respektive je mi zcela jasné, že tady kritické myšlení autora hodně zaspalo. Kniha je příkladem toho, jak může někdo snadno propadnout bludu.