Pravidla sýrárny
Michael Paterniti
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234674/mid_pravidla-syrarny-xVW-234674.jpg
3
51
21
Příběh nejen o lásce, zradě a pomstě…, ale také o kousku nejvzácnějšího sýra na světě. Co všechno může způsobit kousek vynikajícího sýra? Páramo de Guzmán, domácí sýr vyráběný v jedné rodině po celé generace, dokáže neuvěřitelné věci. Přenese vás do časů, kdy jídlo bylo opravdové a znamenalo daleko víc než jen plný žaludek. Anebo ve vás probudí touhu po vzdálených světech, po jiných kulturách, než je ta zběsilá americká, ale třeba také touhu stát se úspěšným novinářem, jezdit po světě a hledat právě takové příběhy, jako je příběh sýraře Ambrosia. Právě takovou touhu vzbudil i v čerstvém absolventovi kurzu tvůrčího psaní Michaelovi, který se nakonec rozhodne splnit si svůj mladický sen a vydá se do zapadlé vesnice na španělské Mesetě hledat tajemství vzestupu a pádu sýra Páramo de Guzmán a jeho tvůrce. Samozřejmě záhy pozná, že věci nejsou vždycky takové, jak se jeví okouzleným očím. Ale zároveň objeví něco mnohem tajemnějšího, složitějšího a zajímavějšího – spletitý příběh lásky, přátelství a zrady, která může člověka přivést až k vraždě, nebo taky k odpuštění a poznání. A navíc najde i přátele, pochopení a odpovědi na daleko více otázek, než si na začátku své cesty vůbec dokázal položit. Zavede nás do tradiční španělské „povídárny“ nad vinným sklepem, kde si lidé na tvrdých lavicích nad červeným vínem už po staletí vyprávějí příběhy, jako je ten o sýru, který vás dokáže přenést do dětství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , JotaOriginální název:
The Telling Room , 2013
více info...
Přidat komentář
Dočíst tuhle knihu mi trvalo přes pět měsíců. Ne že by byla kniha vyloženě špatná, spíš taková o všem a o ničem. Navíc mě štvaly poznámky pod čarou a dlouhé popisy okolí. Kvůli tomu se mi do čtení občas nechtělo. Pokus o otevřený konec se také moc nepovedl a spíš mě zmátl než aby něco vysvětlil.
Jediné čistě pozitivní věci byly informace o Španělsku, španělech a jejich vztahu k životu. Tyhle části jsem si jako jediné užívala.
Nedočetla jsem, myslela jsem, že mě kniha chytne, ale nějak mě rozčilovaly poznámky pod čarou a rozvláčnost.
Tuto knihu jsem četl poměrně dlouho, je hodně obsáhlá a rozvláčná. Popravdě se mi někdy do čtení moc nechtělo, ale myslím si, že pokud čtenář dá šanci této knize, nevadí mu pomalejší vyprávění, tak knihu dovede náležitě ocenit.
Pokud člověk miluje svoje zaměstnání, tak je asi nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Ambrosio miloval svoje povolání nade všechno. Vyráběl mimořádný ovčí sýr, jehož cena je vysoká z důvodu, že je "vyráběn s láskou". Dozvěděl jsem se postup výroby sýra od počáteční fáze až k závěrečné fázi, dozvěděl jsem se o různých druzích sýrů, výrobě vína. Líbilo se mi také povídání v "povídárně" nad sklenkou vína. Samozřejmě nic není idylické, takže Ambrosio má i svá trápení.. Je to také kniha o zradě a pomstě..
Kniha se vyznačuje mnoha poznámkami pod čarou. Myslím si, že autor mohl omezit tyto poznámky a mohl text vložit přímo do příběhu. Kniha by se mi četla mnohem lépe.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Pro Ambrosia byla výroba sýra radost a hlavní úkol: dojení a převážení mléka, přelévání a krájení, opatrné postupné zahřívání, u něhož se musel hlavně ohlídat plamen, to vše záviselo na práci mozolnatých rukou, a teprve po několika měsících nejistoty se mělo ukázat, zda se z hmoty zrodil zázrak, zjevení. Byl to doslova akt víry. Hrudky sýřeniny se ručně vymačkávaly, Ambrosio se do nich opíral svou nezanedbatelnou vahou a celou silou své osobnosti z nich dostával i poslední zbytky vody. Pak se hrudky solily a vyrovnávaly do splétaných forem zvaných espartos. V nadějném okamžiku, kdy z hrudek vzniklo celé dvoukilové kolo sýra, si unavený Ambrosio dovolil zadoufat: Snad je právě tohle to pravé. Snad se nám to tentokrát povedlo.
Občas jsem se ztratila, ale jinak zajímavé čtení. Miluju poznámku pod čarou na straně 178 (tu, co pokračuje na stranu 179 a 180). Můžu totiž teď ohromovat svého syna spoustou informací o jeho oblíbených bramborových lupíncích. Vlastně... spíš bych měla mít spoustu informací o sýru... no nic... :-)
Konečně dočteno, 333 stran utrpení, kdy jsem se musela do čtení vyloženě nutit. Nebýt toho, že se mi kniha hodí do čtenářské výzvy, tak jsem ji už dávno odložila nedočtenou. Příběh by mohl být zajímavý ovšem podaný trošku jinou formou. Poznámky pod čarou mě vyloženě rušily. Sám autor na straně 302 přesně vystihl můj pocit po dočtení knihy:
" Vzešla z toho beznaděj, nebo zmatení."
Hodně DLOUHÁÁÁÁ kniha, která nemá moc děje a v podstatě od začátku omílá to samé dokola. Rozuzlení žádné (pokus o otevřený konec nevyšel), posledním hřebíčkem do rakve jsou poznámky pod čarou, které leckde zabírají 3/4 stránky. Dvě hvězdičky za práci, kterou si dal autor s načítáním španělských reálií .
Bohužel jsem nedočetla. Ze začátku jsem byla nadšená, nadšení však postupně upadalo až odpadlo úplně. Poznámky pod čarou mi nevadily, naopak to beru jako zajímavé oživení knihy. Námět knihy - Ambrosiův i Michalův příběh - je sám o sobě velmi zajímavý, ale kdyby autor knihu zkrátil na polovinu, ubral sáhodlouhé popisy, které se neustále opakovaly, bylo by to určitě čtivější.
Konečně dočteno! Kniha je to zajímavá, téma také zajímavé, prostředí, kultura všechno by šlo, ale na něco jsem pořád čekala a nedočkala....poznámky pod čarou často rušily a stačily by na samostatnou knihu. Psáno zeširoka o všem a vlastně o ničem.
vůbec mě to nebavilo. dočetla jsem do půlky, a knihu jsem odložila. výhledově nemam v plánu se k ní vracet.
nuda, nuda, nuda.....všechno se táhne....a lezou mi tam na nervy ty dodatky s hvězdičkama.
Tato kniha mě velmi mile překvapila. Přímo jsem cítila to poselství: sednout si ven pod strom, nalít si výborné víno a přikusovat k němu lahodný sýr, který mi každým soustem bude vyprávět svůj příběh.
No nevím. Kniha rozhodně nebyla špatná. Nutila mě se zamyslet nad tím, jestli to za čím se dneska honíme je opravdu to, co k opravdu šťastnému životu potřebujeme. Ale na knize mi chyběla větší zápletka. Nějaký ten příběh lásky a pomsty, kterou avizovala obálka.
První věc, kterou je třeba podotknout, je ta, že po celou dobu čtení jsem měla neustále chuť na víno, sýry, chorizo, hrozno a vůbec na cestu jet do Guzmánu. Autorovi se mistrně podařilo vykreslit atmosféru, vůni i zvuk kastilské vesnice...Vyprávění bylo pro mě zvláštní tím, že se prolínal příběh Ambrosiův a příběh samotného autora a kolikrát ani nebylo zřejmé, co je vlastně hlavní dějová osa..kniha vznikala několik let a proto se také spousta informací odkrývá postupně a s novým autorovým pohledem. Oceňuji velmi historická fakta, zajímavé příběhy, úryvky a poznámky pod čarou. Tím vším byla kniha pro mě výjimečná. Chce to ale také trochu trpělivosti, protože je kniha opravdu obsáhlá a někdy jsem měla pocit, že když se tak dlouho psala, tak ji i tak dlouho budu číst:) Hodnotím jako velmi kvalitní dílo.
„Tiše tam ležel a skrýval svá tajemství“ - letitou moudrost těch, kteří byli spjati s přírodou, okořeněnou poznáním, že věci nejsou vždycky takové, jak se jeví ... s touhle knížkou se přenesete do Guzmánu, místa, kde se zastavil čas, kde lidé od rána do večera pracují, aby si večer mohli posedět s přáteli a podělit se o jídlo a vyprávění... kde jídlo není jen prostředek k utišení hladu, ale požitek, který uchvátí všechny vaše smysly, ... přenesete se do časů, kdy jídlo bylo opravdové a znamenalo daleko víc než jen plný žaludek, a v ústech skoro ucítíte chuť a na zádech hřejivé slunce :-) ... bude to jako by jste seděli na tvrdých dřevěných lavicích v Ambrosiově povídárně a ochutnávali ... dušené maso, olivy, ryby, víno, ořechy, višně, rajčata... a sýry! ... připravte si sangrii a ponořte se do tajemství rodinného receptu ... do vzpomínek ... do životní filozofie, která je na hony vzdálená našemu vražednému pracovnímu tempu ...
... je to vážně příjemné vyprávění ... poklidné a poetické ...a tak nespěchejte, až budete tuhle knížku číst ... netrpělivost a spěch odložte a teprve pak otevřte stránky této knížky ... protože teprve potom si tenhle příběh budete moci vychutnat :-).
Výstižný je také níže komentář "Elosha" :-).
výborná kniha, jen náročná na soustředění vzhledem k velkému množství vysvětlivek, člověk se pak ztrácí v ději...
na druhou stranu jsem za ně ráda, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí španělské historie a kultury
Ačkoliv nemohu říct, že bych knihu zhltala, musím dát pět hvězd. Zamyšlení nad pomalým a rychlým žitím mi dalo mnoho do dalších mých dnů. Kniha mě inspirovala zkoumat maličkosti kolem sebe, zastavit se a vnímat. Jídlo, přírodu, zvyky. Líbila se mi i zápletka. Poznámky pod čarou, často delší než text samotný, odváděly pozornost, ale poučily mě a rozšířily obzory.
ze začátku jsem byla uchvácená, pak jsem měla pocit, že se ztratila zápletka a rozuzlení jaksi nepřicházelo.
nicméně souhlasím, že je to výborná kniha, poznámky mě bavily, sýr a víno jsem při čtení často měla na stole
Pro mě je to jeden z literárních skvostů současné literatury. Všechno, co bylo slíbeno na přebalu knihy, se dostavilo, mnohdy v mnohem intenzivnější podobě, než jsem očekávala. Skvěle promyšlená kompozice, citlivé mísení žánrů, hravý dialog se čtenářem, inspirativní filosofie, okouzlující mýtický příběh. A poznámky pod čarou? Do těch já jsem se prostě zamilovala! Bez nich by to nebylo to pravé sýrové...
Zkrátka, Pravidla sýrárny, to je kniha o ŽIVOTĚ, to je ŽIVOT sám.
Jediné, co mi trošičku vadí, byl název knihy. Přestože Pravidla sýrárny vůbec nezní špatně a přestože si s příběhem rozumí více než dobře, myslím, že Povídárna (překlad originálního názvu The Telling Room) by asi přeci jen byl lepší.
Štítky knihy
přátelství Španělsko zrada sýry
Pravidla sýrárnyKniha Pravidla sýrárny je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 72x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 52x |
| Chystám se číst | 60x |
| Chci si koupit | 10x |
Jsem zklamaná. Naštvaná. Hrála jsem si s myšlenkou, že dám knize hvězdičky tři, protože ten střízlivý konec to trošku zachránil, ale ne. Četla jsem to od února, několikrát jsem se naštvala a měla chuť s knihou praštit (a nejlépe si u toho představovat, že mlátím autora přes hlavu nebo přes prsty). Autor je novinář - a možná měl u tohoto povolání zůstat. O ovčím sýru z Kastílie by určitě vyšel skvělý článek. Ale na knihu to nestačí. To by to musel napsat jinak - dát tomu příběh s jeho náležitostmi, rozhodnout se, co je relevantní a co ne. Chápu, chtěl povědět Ambrósiův příběh, zároveň přiblížit Američanům kulturu starého Španělska... jenže do toho tam ještě vypráví o sobě, o své rodině, vypráví staré španělské pohádky, vykládá historii Pyrenejského poloostrova. A hlavně - a to mě nejvíc štvalo: pěje ódy na všechno, co jako Američan nezná. Akorát si za svůj vzor vybral celkem kontroverzní postavu finančně negramotného, odpovědnost nepřijímajícího a světem opovrhujícího Kastilce, který je možná snílek a dobrák, ale zároveň to není člověk, který se sám sobě dokáže postavit čelem, a místo toho celý život za své neúspěchy viní někoho jiného. A jeho největší chloubou je, že chodí srát (pardon, ale v knize se to objevilo mnohokrát) někam do přírody na horu, protože to je ten pravý život, a jestli jste si někdy dovolili jít na záchod, jste zkažení globalizovanou a až příliš liberální společností. Samotný autor mi připadal, jako kdyby si tímhle "objevem" chtěl něco kompenzovat. Jako kdybych teď jela někam do Schwarzwaldu, tam potkala takové ty lidi, co čekají, až jablko spadne na zem a pak teprve ho mohou sníst, a jinak se živí slunečními paprsky a schovávají se před škodlivým "wifi zářením". A mě to strašně nadchlo a rozhodla jsem se tam za nimi přestěhovat, snažit se žít jako oni (co víc, vzít s sebou celou svou rodinu) a pak o nich psát knihu, obdivovat je a odsuzovat životní styl všech, kteří si kdy dovolili být součástí společnosti tak, jak zkrátka funguje - používat elektřinu, hromadné dopravní prostředky, jídlo nakupovat v obchodě a občas také přemýšlet nad budoucností. Uch, fuj, omlouvám se za svou skepsi a hořkost a kritiku, tuhle knihu mi několik knihomolů doporučilo jako skvělou, a pro mě to bylo vážně utrpení. Podle mého názoru to prostě autor nezvládl. Stránka věnovaná úvaze o poznámkách pod čarou, kde jsou čtyři poznámky pod čarou, které hlásají pouhé "a další poznámka, protože můžu", vysvětlování naprostých zbytečností, které s ničím nesouvisí, nejsou relevantní a akorát čtenáře vyčerpávají... Nevěřila bych, že to kdy řeknu, ale prostě psát rozvláčně a detailně se musí umět. Kdo to umí - třeba Victor Hugo. Nevěřila bych, že to kdy řeknu, ale tam to dává smysl, protože to pro příběh bylo později relevantní. Tady mi to připadalo spíš jen jako vycpávky, snaha nafouknout max. padesátistránkový příběh na tři sta stran. Proč? Protože autor se během psaní začal topit v dluzích, protože nebyl schopný knihu dopsat? (Ano, i o tom tam píše...) Vážně, tahle kniha je tak strašně nekonzistentní. Už od začátku víte, jak to dopadne, a nedá se ani říct, že by se v průběhu čtení na původní kostru nabalovaly nějaké nové informace. Spíš spousta nových odboček.
PS: Opět velice subjektivní závěr, ale přesto ho musím napsat: Nesnáším takové ty patetické rozplizlé popisy, jak nějaké jídlo chutná, jako když skáčete na křídlech jednorožce po duze. Nehledě na to, že ten slavný sýr, Parámo de Guzmán, vůbec nezní lákavě. Prý je strašně slaný a naložený v oleji. Škoda, že aspoň tady jsem se nemohla zachytit a mít radost, protože sýry jinak miluji (i ty slané, i ty mastné, ale tohle nějak... chjo).
Prostě za mě velikánské zklamání. Kdybyste tu knihu někdo chtěl, ráda vám ji zadarmo věnuji.