Pravidla mezidruhových strategií

Liberální demokracie je gramsciovský komsomolec, jenž, poživ právě koktejl alkoholu, trávy a hlubokých dojmů z vášnivé debaty o kritické teorii, konečně pocítil akutní potřebu močit a zvracet. Utíká z věže nářků dolů po úzkém točitém schodišti, kde se dva lidé nevyhnou. A před ním pomaloučku sestupuje, stupínek po stupínku, nepochopitelně pomalu, vetchý stařec s holí. Jak nesnesitelně zdržuje! Copak nechápe, jak přímo organicky je svazák nutkán k věčnému pohybu vpřed? Tlak v jinochových vnitřnostech je již nesnesitelný, a tak váhá jen chvilku, a posléze, odvrhnuv zbytky respektu ke stáří, skopne bývalý svět se schodů. Co tady má ostatně co pohledávat, ten odžitý element? A konečně je tu čerstvý vzduch, dostaví se úleva, šťastné vydechnutí, nic nestojí v cestě, jaké nádherné uvolnění, miserere mictio, katarze pokroku, v mohutném očistném gestu a s nevýslovným pocitem úlevy zamoří nový člověk svým otráveným obsahem záhon s krásnými květinami, které tam stařec kdysi nasázel a z posledních sil o ně pečoval.... celý text