Pouta lásky – Psychoanalýza, feminismus a problém dominance
Jessica Benjamin
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300369/mid_pouta-lasky-psychoanalyza-feminismu-kpr-300369.jpg
4
3
3
Slavná kniha z roku 1988 vzbudila značnou pozornost nejen ve feministických kruzích. Je to kniha primárně nikoli o lásce, ale o moci, resp. o její perverzi v dominanci na jedné straně a submisivitě na straně druhé. Proč lidé podléhají autoritě a dokonce prožívají slast z moci, kterou nad nimi mají jiní? Proč je pro muže a ženy tak obtížné setkat se jako navzájem rovnocenní? Proč se stále vracejí role pána a otroka? Na rozdíl od řady autorů Banjaminová nepojímá tento problém jako otázku agrese (kdy je psyché vnímána jako bojiště instinktů – agrese a libida), ale analyzuje otázku moci v mnohem širších souvislostech, především vztahových. Dominance a submisivita se podle ní nerodí z přirozenosti člověka, ale jako výsledek zlomů v procesu vývoje lidských vztahů.... celý text
Pro ženy Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2016 , PortálOriginální název:
The Bonds of Love: Psychoanalysis, Feminism, & the Problem of Domination , 1988
více info...
Přidat komentář
Pouta lásky – Psychoanalýza, feminismus a problém dominance
Moderní a kritický feministický přístup k psychoanalýze (i feminismu) a genderovým rodinným vztahům, který jen nevyměňuje jeden dualismus za druhý. Kniha je psychoanalytická, tedy náročná. Na jedné straně analyzuje moc v rámci BDSM, na druhé straně především v genderových vztazích v celé společnosti a rodině (podává kritický přístup k tradičnímu psychoanalytickému pojetí genderových rolí a výchově dětí).
"Jsem přesvědčena, že – za předpokladu, že by došlo k podstatné změně v genderových očekáváních a rodičovství – oba rodiče mohou být pro své děti postavou separace stejně jako přimknutí; že chlapci stejně jako dívky mohou využít identifikaci s oběma rodiči, aniž by to zmátlo jejich pohlavní identitu. Bohužel jsou tato tvrzení stále kontroverzní. […] Když je toto křížení dovoleno ve vhodné době, jedinec nevyrůstá ve zmatcích kolem své genderové identity; spíše může být flexibilní v jejím vyjadřování. V mysli jedince genderová sebeprezentace koexistuje se sebeprezentací bezgenderovou, nebo dokonce se sebeprezentací v rámci opačného pohlaví. Osoba se tak může střídavě zakoušet jako „já, žena; já, subjekt bez genderu; já, podobná muži“."