Pošťák vždycky zvoní dvakrát / Pojistka smrti

"Není šťastný. Bude mu líp - mrtvému." Ženy z pera Jamese M. Caina umí být opravdu nádherné bestie, není-liž pravda?
Dvě novely z třicátých let dvacátého století a velmi podobné situace, jejichž hrdinové "chtějí mít ženskou a peníze". Strohé, úderné a i dnes přes svou archetypální žánrovou podstatu (nebo možná právě kvůli ní) čtivé a zábavné. Tedy zábavné jako mrazení v zátylku při pohledu do propasti. Funguje to pořád bravurně.

Zajímavý styl a opravdu dost nečekané konce.

U téhle knížky jsem měl problém se stylem psaní. Nelíbí se mi ten styl "bez vypravěče" kdy jsou většinou jen krátké věty přímého hovoru, bez uvozovek, a téměř nulový nebo velmi strohý popis. Také "slang" kterým jsou řádky psány se mi nelíbil....Kniha mne absolutně neupoutala a po pár stránkách jsem ji odložil. Prostě tenhle styl nemohu, nic ale proti němu, kdo má jiný vkus třeba ho kniha zaujme jako ostatní co dali 5*

Dvě kriminální novely, které jsou si námětem hodně podobné. První je určitě lepší. U druhé mi vadil konec, vlastně jsem ten "útěk" úplně nepochopila, a úplný závěr byl až moc melodramatický. Při čtení vás ovane duch americké noirové detektivní školy, akorát zde je vše psáno z opačného pohledu, z pohledu zločinců. Je to napínavé, má to spád, je to dobře napsané, skvěle přeložené a hodně tu dělá zvláštní způsob psaní, kdy u přímých řečí úplně chybějí uvozovací věty, fakt tu není ani jediná. Občas je tak trochu matoucí, kdo zrovna mluví, ale mě to tak bavilo.
A kdyby někoho zajímalo, odkud se vzal název s pošťákem, když tam žádný není, doporučuji tento článek: https://blogs.loc.gov/loc/2019/10/how-the-postman-always-rings-twice-got-its-name/

Můj tatínek o pošťácích říkal, že vždycky zvoní dvakrát. Myslela jsem si jako dítě, že to je běžná součást jejich práce. Pak, když už jsem věděla, že někdy nezvoní třeba vůbec, myslela jsem si, že to má z televize, nějaké scénky z Televarieté nebo tak. A až nedávno jsem v knihobudce objevila tuhle knížku. Musela jsem jí přečíst. Hnal mě pocit, že přijde prozření, co to vlastně znamená, že je za tím něco víc.
Obtížně se mi čtou knihy, v nichž není jediná sympatická postava, nikdo, s kým bych sdílela postoje, názory, zkušenosti. Ale srdnatě jsem pokračovala a jsem ráda. Závěr trpký, ale přináší zadostiučinění.

Oba příběhy se četli pěkně, mají dobře vymyšlenou dějovou linku a napínavé pasáže taky nechybí. Knihu jsem už kdysi četl ale přesný děj příběhu jsem si už nepamatoval. Oba příběhy mají úplně stejné moto, kvůli krásné ženě je muž schopný udělat cokoliv, třeba i vraždit.

Obě povídky se mi velmi líbily, ta první trochu víc, protože byla realističtější. Na druhé mě zaujal "hororový" konec.

Kniha obsahuje dvě novely, obě jsou čtivé a zajímavé. Druhá se mi ale teda líbila o trochu více. V první teda nechápu absenci pošťáka, ale budiž.

Napadlo-li vás, jak se bude žít lidem spřízněným společnou vraždou, neváhejte a knihu si přečtěte. Skvělé, skvělé, skvělé.

U obou příběhů mě zaujal způsob vyprávění, kdy vrah popisuje celý děj, vnitřní boj se svědomím, jak sebe očistit a vyhnout se dopadení a trestu. Zajímavé sledovat myšlenky od přípravy vražd a další vývoj. Doporučuji.

(SPOILER) Oba příběhy jsou maximálně čtivé, přitažlivé postavami vypravěčů-vrahů (prvního živočišnějšího, druhého intelektuálnějšího). Oba děje svižně ubíhají k jedinému možnému (?) konci, jsou poctivě vystavěné, neodbyté, a pokud přijmete náhlou, až osudovou motivaci zločinců (= té slabší části lidstva, která se dá tak lehce omámit sexem :-)), bude vám připadat logičnost dalšího vývoje naprosto přirozená.
Vzala jsem do ruky tuto vpravdě klasickou detektivku s tušením (svatá Agatho a svatý Raymonde, netrestejte mě!), že se budu trošičku nudit. Dostala jsem ohromné čtení, po němž si budu dávat pozor na mocné síly tohoto světa - náhody a pojišťováky.

Knihu jsem objevil v knihovničce na nádraží a doplnil jsem si tak neznalost. Oba příběhy se vlastně moc líbily. Celé to voní atmosférou Ameriky 30. let a podobných filmů. Zločinec a hlavní hrdina mi byl vždycky velmi sympatický.

Veľmi dobre. Dva príbehy, odstránenie manžela a poistná udalosť.

Tuhle knihu jsem si nedávno opět připomněl s určitou dávkou nostalgie. Patří totiž mezi knihy, na které se v době jejího vydání u nás stály v "knižním čtvrtku" fronty v knihkupectvích, tedy ti, kdož tam neměli spolehlivý kontakt. Obyčejně se na ně nedostalo a byli odkázáni na veřejné knihovny, kde byl seznam zájemců o tento druh knih obvykle dost dlouhý. Ale i když z tohoto pohledu připustím, že mé hodnocení nemusí být tak zcela objektivní, tak za přečtení to stojí a čas tomu rozhodně neublížil.

Výborné čtení, ke kterému se co pár let vracím (literární verzi obou příběhů mám raději než filmovou). Vzorově dramatické příběhy napsané v rychlém tempu, s noirovou logikou a brutalitou drsné školy. Vypravěči nejsou zrovna sympaťáci, ale způsob, jakým s nimi osud, náhoda, ženy nebo jejich vlastní démoni zatočí, je přinejmenším politováníhodný. A to, že Pošťák byl krátce po vydání v roce 1934 zakázán pro příliš násilné scény, je v kontextu té doby v USA skoro komické...

23/2021 Dva krátké romány s podobnou zápletkou, v níž hlavní roli hraje nejen milostný trojúhelník a plán na odstranění nepohodlného manžela, ale také pojistná smlouva na úraz nebo na život, která v případě úspěšného plnění zajistí oběma vraždícím milencům tučný obnos, který jim pomůže vyštrachat se z celoživotního svrabu a konečně se postavit na nohy. Obě díla jsou psána dost sugestivně s častým využitím přímé řeči. Zaujmou reálie 30. let, ať už tím dobovým, co je dávno pryč (tulácký život, určitá jednoduchost života a životních cílů), tak i tím, co přetrvává: pojišťovací agenti snažící se vecpat lidem zbytečné pojistky, pojistné podvody a rafinované pojistné smlouvy se spoustou právních kliček. Ve výsledku ale obě knihy stojí zejména na určité psychologii postav, které se milují, nenávidí, odvrací se od sebe a zase shledávají, a velkou roli v tom všem hraje sex, což v době vydání ve 30. letech působilo obzvlášť šokantně. Plným právem naprostá klasika a není divu, že obě knihy byly několikrát zfilmovány. Vtipná zajímavost: v knize Pošťák vždycky zvoní dvakrát se žádný pošťák vůbec nevyskytuje, název naschvál s dějem nijak nesouvisí.

(SPOILER) Spolu na cestě, zůstali až do konce. Oni a klasická, májově zamilovaná dvojice? Ale kdeže... Zhoubní milenci, vychýleni z osy, taveni posedlostí vášně, na dotek nirváně, nasládlému parfému smrti. Sžíravým chtíčem napuštěni. Temní hybatelé funerálně fatální love story.

Na detektivky moc nejsem, ale tato kniha byla pro mě super čtením. Taková detektivka naruby, byla jsem napnutá celou dobu jak to s vrahy dopadne. Překvapilo mě jak chladnokrevně a bez výčitek vraždy plánovali.

Dva detektivní příběhy se skvěle vykreslenou atmosférou, zajímavými postavami a překvapivými závěry. Otázka pocitu viny a zodpovědnosti za své činy stojí v popřední obou případů – je ale otázkou, kdy a čí rukou bude spravedlivý trest vykonán. Ani s lety neubylo knize na čtivosti.