Poslední léto ve městě
Gianfranco Calligarich
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435956/bmid_posledni-leto-ve-meste-QY2-435956.jpg
4
90
21
Třicátník Leo tráví celé dny tím, že se nazdařbůh poflakuje po římských ulicích a náměstích, vysedává po kavárnách s náhodnými známými a marně čeká na svou příležitost… Nemá žádnou stálou práci ani přátele, jedinou jistotu mu v neukotveném životě dává pronajatý byt a ojeté auto. Z existenciální letargie ho vytrhne temperamentní Arianna, ale i ta zakrátko zase zmizí. Významnou roli v románu, který atmosférou připomíná Felliniho Sladký život, hraje Řím; metropole, do jejíž omamné náruče se hrdina s nadějí vrhá, ale namísto splněných snů ho čeká jen tvrdá a bezútěšná realita. Město s potutelným odstupem přihlíží alkoholovým excesům a nočnímu víření, dobře ví, že noční příslib radosti s ránem vyprchá a znovu se vrátí osamělost a nahořklý pocit nenávratně ztraceného času…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
L'ultima estate in città , 1973
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Řím italská literatura 60. léta 20. století antihrdina
Poslední léto ve městě
Knížka mě zaujala obálkou a protože trochu doháním resty v italské literatuře, neodolala jsem. Pak se dočetla, že je to vlastně kultovní kniha. Snad i proto, že byla léta nesehnatelná a to, co nelze sehnat, po tom holt velmi bažíme. Toto je překlad třetího vydání, což ovšem za těch skoro 50 let není mnoho. S Gianfrancem Calligarichem se český čtenář navíc setkává poprvé. Takže knížka má velký potenciál zaujmout.
Sledujeme krátké životní období hrdiny či spíše antihrdiny Lea, který se tak nějak plácá životem. Odešel z rodného Milána za hlasem srdce, protože potřeboval žít u moře. Zakotvil ve městě měst, v Římě. U moře opravdu zakotvil, ale spíše než u toho slaného, pak u toho alkoholického. Potácí se od ničeho k ničemu, občas trochu pracuje, ale spíš se poflakuje, paří, pije. Vypadá to, že by ho z bahna mohla vytáhnout zvláštní Arianna, která mu jednoho dne zkříží cestu. Calligarich ovšem svou hlavní postavu a vypravěče v jedné osobě nenechá vplout do stereotypního pohodlného a třeba šťastného života. Dál ho vláčí ulicemi horkého Říma a Leo nenechází nic, co by ho hnalo výš. Možná se o to ani nesnaží.
Atmosféra města je tu skvělá, marný boj se životem, který není takový, jak bychom si ho představovali, je vykreslený taky velmi dobře. Člověk si celou dobu čtení říká, jestli Leovi fandí, aby se z toho vybabral, nebo má toho nabubřelého floutka chuť do toho bláta ještě víc zašlápnout. Vlastně veškeré postavy v knížce jsou zralé na proplesk, není moc nikdo, ke komu bychom mohli cítit náklonnost. I tak je knížka velmi čtivá a vypovídá o době i o životním období samotného autora.