Poslední dny
Raymond Queneau
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360552/bmid_posledni-dny-NXD-360552.jpg
4
9
4
Poslední dny jsou autobiografickým románem Raymonda Queneaua, v níž líčí studentský život v Paříži 20. let. Vincent Tuquedenne se snaží věnovat jak milované četbě, tak poněkud sterilnímu studiu, protože doufá, že se v knihách dozví, jak se vymanit z maloměšťáckého prostředí, v němž žije a jež ho svírá. Vincent a jeho generace se nacházejí v protikladu ke starší generaci učitelů v důchodu a drobných podvodníčků. Obě generace jsou vystaveny hloubavému zraku Alfreda, číšníka v kavárně U měchu, jehož neomylná astrologická metoda předpovídání budoucnosti se de facto vysmívá vědeckému přístupu k životu, na nějž se většina lidi bláhově spoléhá. Podobně i Queneauův literární svět funguje podle svých vlastních zákonů, přičemž se v něm prolíná úzkostlivě pečlivé cizelování uměleckých aspektů s nezastíraně láskyplnou evokací života, jak vypadal v již nenávratné minulosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Volvox GlobatorOriginální název:
Les derniers jours , 1936
více info...
Přidat komentář
Poslední dny vyprávějí příběh několika osob. Těch mladších, kteří se "připravují" na život a těch starších, kteří se "chystají" na smrt. Důležitou roli zde mají ambice a následné bilancování jednotlivých hrdinů, jelikož především na základě těchto myšlenkových postupů se dostáváme k jádru samotného díla. Skvěle je pak načrtnut střet starší a mladší generace, které se o sebe pouze s nelibostí třou a příliš si vzájemně nerozumí. Vzhledem k tomu, že se jedná o román s autobiografickými prvky, stojí za to si všimnout, jakým způsobem se stylizuje sám autor, jak nahlíží na okolní svět (Tuquedenne) a jak uvažuje nad jednoduchostí a neměnným řádem světa z pozice vševědoucího Alfréda.
Takhle by to nešlo pane Quenaeoaneaou. Zakoupil jsem knihu za těžce vydřený prachy, který mi půjčila moje stará a jak to dopadlo? Taková nuda. Zkoušel jsem k tomu pít dokonce i vodku, která knihám většinou dost pomáhá, ale tady to nezabralo. Sem tam probleskne génius, kterým Queanaiaao je, ale je to, jak říkají američani a moje žena při sexu - too late and too little.
6/10
Tragikomická šaráda odehrávající se především v Paříži 20. let. Bohémský život studentů a příběhy kavárenských hochštaplerů a podvodníčků a především precizní kompozice a nečekané dějové kličky a zvraty. V tom je Queneau jedinečný, v tom mixu vysokého a nízkého, filozofických disputací i kavárenských rozhovorů. Existenciální tíseň i smích pod maskou smrti.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1985 |  Stylistická cvičení |
| 2010 |  Zazi v metru |
| 2011 | Modré květy |
| 2006 | Na svatého Dyndy |
| 2003 | Svízel |
Próza z raného období autora, ve srovnání s tím, co přišlo později, méně patafyzická, méně hravá, méně fantaskní. Převažuje realismus, trpkost a deziluze. Není divu, příběh se odehrává těsně po první světové válce. Válka je sice v knížce zmiňovaná jen okrajově, nicméně všeobecné zklamání, hořkost a ztráta iluzí, které válka způsobila, to je základní tón Posledních dnů. Proto i název: jako kdyby už nikdy nic nemělo být. Jako kdyby nezbývala už žádná naděje.
Z hlediska literární historie v knížce – po svém – Queneau líčí v jedné z linií textu pařížský dadaismus, mnohem méně konkrétně, než jak vzpomíná na počátky surrealismu v próze Odile.
Mám tvorbu Raymonda Queneaua velice rád, nad Posledními dny jsem zažil ale o něco méně čtenářského potěšení, než nad jeho knihami povětšinou zažívám.