Poselství Luny

Fascinujici pribeh vyjimecne zeny. Statecne, moudre, schopne. Knihu jsem cetla jiz 2x.

Obdivuji, jak dokáže Julia i k nenávistným lidem přistupovat s láskou a pochopením a bojuje přátelstvím. Moc zajímavá kniha, krásné myšlenky a příběhy k zamyšlení. Člověk by si řekl, že sedět na stromě je nuda, v tomto případě to ale obnáší nespočet dovedností a umění komunikovat.

Skoro by si člověk přál vylézt na strom a bojovat s bouří, aby to taky dokázal a pak mohl přiznat jak to bylo těžké. Smutný boj s firemním molochem a lidmi bez páteře. Skvěle napsané.

Jedinečná.

Velmi inspirující ;)

O Júlii som videl niekoľko dokumentárnych filmov, ale až pri čítaní tejto knihy som si uvedomil, čo vlastne dokázala. Nie, nezastavila holoruby na svete, dokonca nezachránila ani väčšinu prastarého lesa, na ktorého strome 738 dní sedela. Dostala však problematiku vyrubovania lesov do najväčších médií, do politiky a (čo je najdôležitejšie) medzi verejnosť. Väčšina deja tejto 240 stranovej knihy sa odohráva na Júliinej plošine umiestnenej 55 metrov nad zemou, a pritom ani chvíľu nenudí. Je to výnimočná kniha od aktivistky, ktorú by sme si mali vziať za vzor.

Měla jsem ji přečtenou asi za 2 dny. Moc se mi líbila. Fakt ji teda obdivuji. 2 roky na stromě by vydržel málokdo.

Jen tak, vylézt na strom? Dobrá, řeknete si, proč ne. Ale zůstat tam dva roky? Za tím už něco bude. Prvotní nápad jen prostě někde pomoct, někde být, aby to bylo vidět, se zvrtne v dlouhou dobu čekání na první výsledky. A ono se to podařilo, lidé se o Julii a Luně dozvěděli, poté i celý svět. A nakonec i já. Příběh podle skutečné události se mi líbil, měl v sobě sílu něco dokázat, něco změnit. Nicméně první půlka knihy se mi četla lépe, druhá o něco hůř a básničky mi vůbec nic neřekly (jako skoro vždy). Škoda jen závěru, který jsem tak nějak čekala....

PS: Milujte stromy, více si jich všímejte, i oni mají svoji duši, která sice není vidět, ale můžete ji cítit svým srdcem.