Poselství barev

Kniha je rozšířena o bílou barvu a barvami vlasů. Barvy jsou čisté síly, které si okamžitě razí cestu k našim zkušenostem. Je-li s nimi člověk v harmonickém souzvuku, může je vnímat jako příjemné a povzbuzující. Barvy reprezentují témata, s nimiž se každý člověk v životě střetává. Proto si také prostřednictvím svých zkušeností nevyhnutelně vytváří k barvám vlastní vztah. Kniha popisuje význam, působení a vliv barev na náš duševní a tělesný stav a předkládá autorovu více než dvacetiletou zkušenost s prožíváním barev. Ukázka Problémy s červenou barvou Červená barva připomíná život na zemi se vším, co k němu patří. Připomíná potřebu postupovat v tomto světě vpřed a využít ke svému růstu všech možností, které nabízí. Menší obliba červené barvy signalizuje strach ze života. Narodili jsme se na místě, k němuž nemáme důvěru. Možná nebyl náš příchod na zem očekáván s radostí, možná se hovořilo o usmrcení naší naděje. Nepřátelství rodičů je špatným darem do kolébky. Být nevítaným hostem na zemi je těžké břemeno, které mnozí vlečou celý život. Okolní svět vnímáme jako nepřátelské prostředí. Pocit ohrožení je stále přítomen a dohání nás na jedné straně k tomu, abychom se opevnili, a na druhé straně k tomu, abychom dokázali svoji cenu. Stáváme se workoholiky, pilnými studenty, vzornými zaměstnanci, kteří touží po uznání. Jiným způsobem, jakým prosazujeme svoji existenci, může být agresivita. Nesnažíme se docílit toho, aby nás druzí milovali, ale aby se nás báli. Pud sebezáchovy se projevuje nejnižším způsobem: potíráním a umlčováním konkurentů. Fascinace kultem agresivity a destrukce nás přivádí do kin a na stadiony, kde sledujeme souboje moderních gladiátorů s podobnými pocity, s jakými je sledovali staří Římané. Účastníme se rekonstrukcí slavných bitev a vůbec si nejsme vědomi toho, že mrtví tak nikdy nedojdou klidu. Živí naopak pocítí potřebu zabíjet. Krvavé myšlenky se vznášejí nad zemí a ovlivňují mozky filmových producentů, programátorů dětských her, výrobců hraček…Boj dobra a zla se stává chatrnou kulisou, která je zneužita k propagaci surovosti a násilí. Bojujeme proti terorizmu, ale nechápeme, že hlavní bitvu musíme vybojovat ve své mysli. Tím, že máme potřebu dokazovat svoji převahu, ukazujeme, jak jsme slabí. Nepochopili jsme, že naše sebezachování závisí na neúnavné pomoci druhým. V oblasti intimního života pociťujeme nejistotu, kterou vyjadřujeme jeho odmítáním nebo naopak jeho zvýšenou potřebou.... celý text