Politika pro každého

17.11.2021

"Chybami se člověk i společnost učí jen do jisté míry. Pak už si na ně zvyká. Dnes vystavujeme na odiv, že chyby odstraňujeme, ale pomíjíme mlčením, že jsme je rovněž způsobili. jestliže se nám podařilo aplikovat v naší zemi kult osobnosti za naprostého nedostatku osobností, nesmažme se demokratizovat bez demokracie. Všechny problémy, které dnes odložíme, se vynoří zítra a pozítří s desateronásobnou silou...," napsal Jan Procházka v roce 1968. Nebo jinde: "Pokazili jsme za uplynulá léta nejenom měnu, ale především svoji morálku. Ve společnosti, která hlásala novou rovnost, nám vykvetlo kastovnictví. Vrstva lidí má mnohem lepší příležitosti než všechno zbývající obyvatelstvo..." A nebo: "Mělo by platit za samozřejmost, že zneužití úřední moci či vlivu k osobnímu prospěchu předpokládá odchod provinilce ze zastávané funkce, byť by byla nejvyšší..." To není tentokrát o Babišovi, protože tomu tehdy bylo 14 let a na svůj první milion a premiérské či prezidentské křeslo teprve čekal.
Je to originální čítanka pro občana. Pravda, socialistického občana - na mnoha místech obhajuje Procházka socialismus, ale ten "československý, demokratický a lidský socialismus", jak si ho on a tisíce mnohých dalších vysnili během pražského jara. Tato atmosféra je v knize přímo kondenzovaná. Originalita textu spočívá v tom, že autor bere různé své články které se vyjadřují k výchově dětí, k psaní scénářů, k lajdáctví, k protekci apod., které psal od 1962 a v roce 1968 je zpětně komentuje, případně rozšiřuje. Je to tedy takový dialog sama se sebou, naštěstí ve velmi otevřené době. Tučně jsou v textu všechny části, které zabavila nebo zakázala Ústřední publikační správa. Za všechny: "Nikdo už nevylučuje z národa ani T. G. Masaryka, jeho druhy a spolupracovníky, nikdo už netvrdí, že Eduard Beneš byla agentem imperialistů..." - to je zrovna věta, která byla před tím vyškrtnuta.
Takže doporučuji každému vnímavému občanovi. Přes háv a kontext socialismu, je to střípkovité zamyšlení nad nejrůznějšími tvářemi občanského života, jeho detaily i celky, je to jiskrně napsáno a komentováno. A nad tím vším se vznáší chmurná znalost dalšího osudu národa i J. Procházky, po té, co tato kniha v roce 1969 vyšla. On sám v jednom okamžiku píše: "Pro Československo není Budapešť cesta..." Měl pravdu. Bylo to ještě horší.