Pokolení bez otců

16.05.2021

Kniha maďarského spisovatele, "poklad" z knihovny mých rodičů. Příběh absolventů gymnázia, na prahu, takříkajíc, vylétnutí do běžného života. Příběh je zasazen do deseti let 1940 - 1950, válečná doba a krátce poválečná.
Tato kniha, aniž bych si to myslela, než jí začnu číst, zdala se mi obyčejná a nezajímavá na první pohled. Tak ta mne doslova uchvátila, vtáhla do příběhu a po přečtení vnitřně zasáhla. Zvláště stránky krásně slovy popisovány spisovatelem, matky k synovi a syna k matce a obrovská moudrost a pochopení jeho dívky Erzsi...... Velmi silné.
Kniha je napsána tak, že i dnešní čtenář v ní najde citace pro tuto dobu a věřím, že budou platit i pro doby v budoucnu následující. Doporučuji tuto knihu vnímavému čtenáři, který chce prožít deset let s těmito postavami v této knize. Myslím, že stojí se nad některými citacemi z knihy pozastavit a popřemýšlet.

Nejvíce mne zasáhla, jako ženu-matku, tato slova (a myslím že pravdivá):
"Národy celého světa by se měly sejít a rozhodnout, ministrem může být jen ten, kdo má aspoň tři syny ve věku vojnou povinném, a poslancem, kdo má aspoň dva. V případě války by pak jejich synové nemohli být zproštěni vojenské služby, ba naopak, od první chvíle by byli všichni bez vyjímky povinni sloužit v první linii. Potom bych rád viděl vládu nebo parlament, který by vypověděly válku."

"Kolikrát si říkám, co jsou lidem platny peníze nebo moc, když je celý svět naruby... Třeba i takový bankéř nebo továrník, může mít milióny nebo i miliardy, a jeho syn bídně zajde v pracovní službě někde při sbírání min na ukrajinské nebo polské silnici.
A synové ministrů! Jsou to dost velcí páni, či ne? A přece zdechneme na frontě."

"Nepřišli jsme na svět proto, abychom se starali jen o sebe, hrabali jen pro sebe ..... to dokáže i zajíc nebo krtek ... K čemu bychom tu pak byli my, lidé?"