Pohlednice z kavárny

Četla jsem jako knihovniceS už dříve Provence ..., Lanýže a teď Pohlednice ..., první se mi líbila, druhou jsem nedočetla a Pohlednice jsem sice přečetla, ale s přeskakováním – některé kapitoly se mi líbily, ale většinu jsem musela přeskočit (plácání o ničem). Jsem zklamaná, další knihy od autorky zkoušet nebudu, ale nikoho neodrazuji, třeba je chyba ve mně. Dnes jen 3 hvězdy.

Některé pohledy zdařile navozují atmosféru pohodové siesty. Jsou však smíchány sw záběry šedě nezajímavými. U kavárenského stolku lze tedy přemítat, co těm nepovedeným chybí.

Toto bohužel pro mě vůbec není. Začala jsem číst, ale nedočetla.

Prolistováno, nedočteno. Asi nejsem správný kavárenský povaleč, knihu s radostí pošlu dál do světa.

Četla jsem Provence ..., Lanýže a teď Pohlednice ..., první se mi líbila, druhou jsem nedočetla a Pohlednice jsem sice přečetla, ale s přeskakováním – některé kapitoly se mi líbily, ale většinu jsem musela přeskočit (plácání o ničem). Jsem zklamaná, další knihy od autorky zkoušet nebudu, ale nikoho neodrazuji, třeba je chyba ve mně. Dnes jen 3 hvězdy.

Není to četba ani dramatická, ani překvapující, ani napínavá. Krátké „pohlednice“ jsou skutečně psány v duchu voňavé, tu slunečné, tu deštěm zalévané, ale většinou zcela poklidné Provence, kam se rodačka z Prostějova přestěhovala a kde již dlouhá léta se svou rodinou žije, píše a maluje.

Určitě nebude lahodit těm, kteří (dosud) nenašli zalíbení v posedávání v kavárnách, tichém pozorování okolí a přemýšlení - jak říkával můj dědeček - „nad nesmrtelností chrousta“. Určitě uchvátí ty, kteří již Provence navštívili a alespoň ve vzpomínkách se tam rádi vrací, a ty, kteří si touží přivonět k tamní levanduli.

Přemýšlím, jak to říct a neurazit...Styl autorky prostě není pro mě. Tohle byla druhá kniha, kterou jsem od ní četla, a mohu odpřisáhnout, že je zároveň i poslední. Já nevím, v Grófce jsem ke konci nějaké to zalíbení našla, Pohlednice z kavárny pro mě však byly velkým zklamáním. Jsou to prostě takové "kecy", které ve mně nevyvolávaly žádné emoce. Chápu, že to má asi nějak odrážet poklidnou chvíli u kávy, ale z toho prostě přímo odkapávala nuda. Říkala jsem si, že by ve mně kniha mohla alespoň vyvolat chuť navštívit Provence, bohužel ani to se nekonalo. Ale tak za tu snahu 2*.

V Provence jsem bohužel nikdy nebyla a navštívila jsem jen Paříž a její kavárničky. Tu knížku pana Horníčka miluji a útlá knížka paní Lenky je též milé čtivo. Přečetla jsem jí rychle, ale určitě se k ní budu ráda vracet. Knížka je nejen milá, ale je v ní i spousta ,,moudra,, která si člověk v běžném životě ani neuvědomuje

Nádhera!!!! Takhle pohodovou knížku jsem dlouho nečetla :)) Úplně jsem se viděla v některé kavárně,popíjím si kafíčko a a kochám se tou okolní nádherou. Četla jsem ji dlouho a pomaličku,abych si to všechno užila :))))

velmi milá knižka

Výborně Lenko, úplně se vidím, jak sedím v pekárně, místním bistru nebo jiné malé kavárničce či na terase v některé z kamenných vesniček vypínajících se nad levandulovými poli. Lenčina Provence není jen o kavárnách, je taky o vůni levandule, rozmarýnu o namodralých olivovnících, kamenných chaloupkách, kvetoucích polích vlčích máků a cikádách, které snad nikdy nespí..