Pohlazení

Fotografie skulptur doplněné texty nevidomé slovenské sochařky o její tvorbě. „Sednu si k hroudě hlíny, položím na ni ruce. Na tu vlhkou hromádku, která voní po dešti. Sedím, hladím ji a čekám, co v ní je. Kolikrát přemýšlím, co bych mohla tak vymodelovat. A nic. Nechám to na tu pravou chvíli, přiložím dlaně a vnímám. Ona začne nutit moje prsty k pohybům. Nechám se vést. Vidím obrazy, barvy i létající ptáky s ohnivým peřím a rozprskujícími se kapkami vody ve slunečním světle. Nevím kolik je hodin, nevnímám okolí ani čas. Jen tu hlínu, která se smíchala s mými myšlenkami. Na konci práce stojí přede mnou socha, která posílá moje myšlenky. Sama se divím, kdo ji vytvořil. Zjišťuji, že je hluboká noc, najednou si uvědomuji, že mám hlad a je mi zima. Po těchto obrazech toužím a jsem ráda za ten dar. Našla jsem ho ve své práci. Jsem vděčná za schopnost prožívat i takto krásu okolo nás, i když jsem přišla o možnost vnímat ji zrakem.“... celý text