Poesie

20.11.2020

Atmosféra beznaděje nuzného života je vyjádřena někdy až deprimujícím způsobem. Jakou cenu má takový život? Stojí za to ho žít? Z modlitby Charlotty k Panně Marii o štědrovečerní noci:
"Nechci nic na tobě … špinavýho!
Udělej jenom, abych našla
ňákou tu portmonku s prachama,
ztracenou některym keťasem
(přej mi ji rači než metaři)!
Portmonku s flokama, svatá Panno,
i dyby v ní byl jen dvouvoják,
aspoň bych mohla se někam skovat,
vydržet do zejtřka, naprásknout se
za deset suváků klobásou.
Dybys ale snad nemohla,
nebo snad nechtěla, Maria Panno,
řekni mi třebas, že jsem smělá,
ale … rač zbavit mě života!
A potom mě můžeš k sobě vzít,
k sobě, tam do svýho ráje v nebi,
kde je furt teplo a kde je krásně,
a kde bych už nemusela žít"