Podfuk za milión aneb Aféra Marilion

28. června 1989 navštívil p. Zabloudila, předsedu 326. organizace Svazarmu sídlem v Brně, mladý pán nenápadného zevnějšku, který se představil jako externí pracovník Krajského kulturního střediska Brno. Podnikavá a na dobové poměry 'zazobaná' svazarmovská buňka krátce předtím prodělala na jakémsi kulturním podniku: nabídka velkého koncertu zápaďáckého bigbítu musela tedy jejímu náčelníkovi znít libě. Nechci fabulovat, ale ať visím, jestli někde v pozadí neproblesklo ono 'to nemají ani v Praze', svébytná to pomístní varianta Chruščovova 'dohnat a předehnat'. Dohodli se na následné schůzce den poté: mezitím si Zabloudil mladého pána nenápadného zevnějšku proklepl. "Zjistili jsme," píše v oficiálním vyjádření z podzimu 1989, "že jde o mladého, organizačně vysoce schopného absolventa konzervatoře (obor housle, pozn. rdd) ve 'svobodném povolání', který má velkou zálibu v organizování co největších kulturních akcí (Brněnský drak atd.)...a jeho akce se údajně vyznačovaly vysokou ziskovostí." Ludvík Suchý, dvacet tři let, rozhodně nebyl mužem malého formátu. Když se poté, co aféra Marillion definitivně praskla, pokoušeli novináři o humor, vzali si na paškál jeho - pravda, jednostrannou - korespondenci s americkými prezidenty Carterem a Reaganem. Za největší Suchého 'zápich' ovšem vyhlašme pokus o kontrakt s firmou Coca-Cola na pořádání kulturních akcí v Brně a okolí z jara 1988.... celý text