Po karmelských stezkách

23.11.2022

„Ach, jak jsi krásná, přítelkyně má!
Rozlita milost na tvých rtech!
Tajemná, sladká, sluncem oděná,
balzám a myrha jsou tvůj dech;
všechna jsi krásná, přítelkyně má,
vždyť po tvé kráse touží Král!
Líbezná, čistá, neposkrvněná -
kdyby tě svět lépe znal,
miloval by tě.
Miloval.“

Největší radost mi sbírka udělala, když jsem ji v knihbudce objevil: něco mi říkalo, že mám i přes vlezlou zimu vytáhnout ruku z kapsy kabátu a vysvobodit tenhle svazeček z obležení větších knih - je tak útlá, že na hřbet se jí název nevešel a povědomý emblém Karmelitánského nakladatelství jsem uviděl, až když jsem ji z poličky vytáhl na světlo Boží. :-)
Samotný obsah je rozdělen na básně věnované Panně Marii a inspirované svatou Terezkou. Niterná zbožnost a chuť vyjádřit upřímně svůj obdiv mě oslovovala, samotné verše mi však většinou přišly trochu příliš doslovné a trochu příliš konvenční; potěšily mě (to každé setkání s Terezkou!), ale moje vnímání estetiky nebylo nijak zvlášť zasaženo.
Tak jsem básně zase do veřejného prostoru vrátil, třeba z nich někdo bude mít ještě větší radost, než jsem měl já.