Pius XII.: Život a osobnost

22.04.2022

Život a osobnost tak výzačného pontifika je těžké zachytit v úplnosti do jednoho díla. Každý autor si musí vybrat, zaměří-li se více na rovinu církevního působení Pia XII. nebo na jeho úlohu během druhé světové války či na rozbor jeho povahových vlastností. Otto Walter v této knize přichází s neotřelým způsobem podání života Eugenia Pacelliho formou jakýchsi žánrových obrázků, úryvků z jeho života, důležitých mezníků kariéry. Lehkost slohu a barvité líčení zahrnující i několik anekdot nám představuje Pia XII. jako člověka hluboké vroucí zbožnosti, pečlivého vystupování se smyslem pro řád a disciplínu a zároveň s obzvláštním zaujetím pro hudbu a dějiny a nadáním na jazyky.
Je zvláštní číst slova o nezměnitelnosti papežovy autority, o stálosti Církve, o tom, jak Vatikán vždy přežije své protivníky, když z historie víme, že toto všechno do značné míry právě smrtí Pia XII., andělského pastýře, jak ho nazývali, skončilo. Jeho nástupci v čele s papeži druhého vatikánského koncilu přišli s radikálně odlišným modelem Církve, která už nechce být societas perfecta, nýbrž napříště jen jedním z partnerů dialogu se světem.
Pius XII. završil dlouhou éru "piánských papežů" a ačkoli závěr jeho pontifikátu už poskytoval předzvěsti budoucích změn (reforma obřadů Svatého týdne, nový překlad žaltáře, změny v kalendáři), myslím, že je spíše než samotnému papeži, který byl čím dál častěji sužován nemocemi, musíme přičíst mužům, kterým svěřil svou důvěru, ale kteří toho nebyli hodni. Stačí uvést několik jmen - Annibale Bugnini (svobodný zednář a architekt liturgické reformy), Augustin Bea (papežův zpovědník a výrazná postava koncilu na straně liberálů), Giovanni Battista Montini (modernista, kterého Pius XII. prozíravě odklidil z Kurie do Milána, pozdější papež Pavel VI.). Ti a mnoho dalších stáli u zrodu nové epochy dějin Církve, která trvá dosud a která se čím dál tím více odvrací od toho, co zastával a co pro Církev a svět představoval Pius XII.