Pevnosť s deviatimi vežami
Qais Akbar Omar
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193859/pevnost-s-deviatimi-vezami-193859.jpg
5
90
90
Pre mladého Kvajsa bol Kábul mestom záhrad, kde zo strechy domu starého otca púšťal s inými chlapcami šarkanov, zatiaľ čo jeho rodičia, strýkovia, ujcovia a tety popíjali čaj pri obruse rozprestretom na tráve. Bol to čas, keď sa rozprávali príbehy, recitovali básne, obchodovalo sa s kobercami a dohadovali sa manželstvá. Zrazu vypukla občianska vojna. Štvrť, v ktorej Kvajsova rodina žila, sa ocitla na frontovej čiare konfliktu. Keď okolo domu začali dopadať rakety, museli opustiť všetko, čo mali, a uchýliť sa do starej pevnosti o niekoľko ulíc ďalej, kam ešte paľba nedoľahla. S narastajúcim násilím a nebezpečenstvom sa Kvajsov otec rozhodne opustiť krajinu a odviesť aspoň svoju najbližšiu rodinu do bezpečia. Bravúrne napísaný autobiografický román je dojímavým záznamom o tom, ako človek prežíva v zajatí strachu a brutality, svedectvom o dôležitosti rodiny vo chvíľach, keď sa sused obracia proti susedovi, ale i drastickým pohľadom na desaťročie Afganistanu pred zásahom NATO.... celý text
Literatura světová Romány Filozofie
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
A Fort of Nine Towers , 2013
více info...
Přidat komentář
Moc pěkné čtení! Pocítíte to silné rodinné pouto,smysl pro zodpovědnost a vzájemnou úctu. Mentalita a způsob života těchto lidí jsou zcela odlišné a přestože si často stěžujeme,jak to vypadá v té naší zemi,jsem opravdu ráda,že žiju v Česku!
Afganistan. Krajina, ktorú nikto nikdy nedobil. Vždy len niekto prišiel, zneužil ju a len preto, aby bol neskôr nahradený niekým iným. Džingischán, Sovieti, mudžahedíni, Taliban, Američania... Afgánčanov nikto nikdy neporazí.
Silný a častokrát veľmi bolestivý príbeh, rozprávaný prostredníctvom spomienok vtedy 9 – 17 ročného chlapca, často (povedal by som) zveličené detskou optikou, no napriek tomu naturisticky zobrazený. Rozprávanie o márnych nádejach, sklamaných očakávaniach, bolesti, smrti, no napriek tomu všadeprítomnými momentami radosti. Qais rozpráva príbeh svojej početnej rodiny počas mnohých rokov, keď sa menili vlády od Rusov, cez mudžahedínov až po Taliban. Prežili nekonečné boje, bomby, strely, výbuchy, vypočúvania, mučenie, väznenie; vykradnutie a vypálenie ich skladu kobercov; stratili nejeden domov, putovali celým Afganistanom a pokúšali sa nájsť cestu von z vlády šialenstva. Rozprávanie nenudí, odsýpa prirodzeným tempom a je neustále plné udalostí. Jedná sa o veľmi zaujímavý pohľad na Afganistan posledných rokov.
Bolo mi z toho smutno. Ľudia by nemali žiť pod diktátom.
Afgánčanov neporazíte. Oni sa nikdy nevzdávajú.
Je to jiná kniha než jaké píše Hosseiny, je to více faktografické, ale hodně zajímavé. Příběh početné rodiny na pozadí toho, co se v Afganistánu dělo a děje. Hezky to řekla orinka3, každý z těch, co přišel "jako" pomáhat se na Afgáncích krutě podepsal. Zajímavé je třeba jak jiný pohled má na Taliban Afgánec a co o něm víme a jak jej posuzujeme my. U těchto knih z Afganistánu velmi obdivuji to, jaký vztah mají ke starým lidem , jak si jich váží, také to, jak syn respektuje otce , a vůbec, ty rodinné svazky jsou u nich nesmírně pevné. A opět, dané slovo u nich platí, aniž by se muselo dávat v písemné formě a mnoha kopiích.
Zajímavé čtení, poučné i děsivé, krásné i smutné každopádně doporučuji vřele k přečtení každému, kdo nejde jen tvrdě po ději, ale chce se dozvědět i mnohé zajímavosti o dané oblasti a lidem, kteří tady žijí.
Z této oblasti jsem bez dechu přečetla Lovce draků, proto jsem ráda sáhla po téže tématice, tentokrát jiného autora. Taky se čte výborně, kniha ústy malého chlapce podává informace o tom, co se za války v Afghánistánu dělo za zvěrstva. A jaký tam byl chaos mezi samotnými Afghánci. Já si pořád říkám, jaký zločin bylo vměšovat se do jejich samostatnosti! Rusové i jiní se na té zemi velice provinili. Překvapuje mě tamní krajina, příroda i zvyky. Máme hodně společného, i když se to nezdá. A utkvěla mi moudrost o smrti, že Smrt rozbije klec, ale ptákovi neublíží. To je nádherné motto.
Krásná, ale smutná kniha. Jak napsal Khaled Hosseini: "Poetické, působivé a nezapomenutelné čtení." Doufám, že autor nezůstane jen u jedné knihy.
Kniha na mňa dosť zapôsobila. Silný príbeh. Quais opisuje život jeho veľkej rodiny v priebehu niekoľkých rokov od odchodu Rusov, bojmi medzi rôznymi frakciami, príchodu Talibanu. Pri tom všetkom nešťastí musíte obdivovať ich vzájomnú úctu, zmysel pre zodpovednosť a vytrvalosť s akou sa nevzdávali. Je ťažké pochopiť ich spôsob života, ich mentalitu. Preto si myslím, že takéto príbehy (aj keď chvíľami máte pocit, že toto sa predsa nemohlo naozaj stať!), nám poskytujú predstavu života, ktorý je tak odlišný od nášho.