Penis nemá uši
Marek Dobrý
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395110/bmid_penis-nema-usi-QZh-395110.jpg
3
39
21
„Penis nemá uši“ je povídkový román, který pojednává o mužích-hajzlech. V osmi příbězích čtenář nahlédne do světa sebestředných jedinců, kteří záměrně vytvářejí nenávistné konflikty a hledají cíle svého hněvu, aby si tak vytvořili svůj vlastní svět, v němž se cítí bezpečně. Jejich plány ale vždy končí maličko jinak, než čekají.... celý text
Přidat komentář
Učebnicový příklad toho, jak je nejdůležitější obálka a název knihy. A je jedno, co je uvnitř...
Věřím, že pro někoho to nemusí být snadné čtení. Je to místy nechutné, necudné a vulgární. Ale je to tak, není tam nic, co by se ve skutečnosti nedělo. Je to jako sledovat film V síti, kdy tak nějak tušíte, že se něco takového kolem nás děje, ale nechcete to vidět.
A nejvíce se mi líbily ty zvraty na závěr každé povídky, to jak to vždy dopadlo jinak, než jsme na začátku čekal. Takže za mě dobrý, mě se to líbilo.
Nechutné. Hrubé. Xenofobní.
Nelíbilo se mi vulgární chování postav i jejich vyjadřování. Povídky byly natolik absurdní a vyšroubované, že ač se odehrávaly v Praze, nebyly vůbec reálné.
Plusem psaní je nitka restaurace Rajčátka, která se vine všemi povídkami.
Nektere pribehy nebyly vylozene špatne, nektere mi prisly nedotazene a nektere vylozene odpudive. Presto me nejvice stvalo, kdyz nektera z postav "mluvila anglicky". Tato mluva byla totiz zapsana tak, jak si autor myslel, ze se slova vyslovuji - ne pisi. Napriklad: "Ájem very hepý, ár jů hepý?" Tyto vety jsem si musela cist na nekolikrat a i tak jsem obcas nedokazala rozlustit co tim chtel autor rici. Knize bych dala 2 hvezdicky, ale jednu strhavam za tuto zhovadilost.
Příjemné překvapení, směska frajeřiny a smutku, vtipného jazyka a smyslu pro pointu, úderných příběhů a nasranosti v podtextu, bizarnosti a patosu. Osm jednohubek, motajících se kolem vegerestaurace Rajčátko, pinkající se mezi osmi postavami, jedné "chutnější" než druhé. Hrabal byl proti tomuhle vrcholem korektnosti, Škutina odvarem lidovosti, Klíma v popisech hnusu břídil. Jo, bavilo mě to. A mrazení v zádech plus občasné zašklebení se z pachuti na patře čtení kořenilo. Jako debut výborné. A hele - chlapi možná hajzli, ale ženský taky nic moc.
Povídky o chlapech a jejich snahách být macho.
Celkové pojetí není špatné, ale dalo by se něm hodně zapracovat a udělat lepším. Některé povídky jsou opravdu povedené, některé naopak nudné a banální. Ale celkově se to dá.
Propojení jednotlivých postav v povídkách mi nějak nevadilo a přišlo mi docela příjemné.
Není to nějaká závratná literatura, ale číst se dá.
Rozhodně jsem nečekala žádnou romantiku, ale že to bude místy až tak úchylné, to taky ne.
A který vtipálek tady k tomu přilípnul štítek „pro ženy“?? Mnohdy jsem pro ten chlapácký způsob vyprávění vůbec nepochopila „vo co gou“, a jindy mi nedošla ani samotná pointa příběhu. A abych si to pročítala znovu a pozorněji - za to to opravdu nestojí.
Pár hodně dobrých nápadů a pasáží, ale ještě to mělo nějakou dobu zrát. Vybral bych stěžejní příběhy (kolem vegetariánské restaurace) a opustil formu propojených povídek, která se těžko sleduje. Anotace je trochu zavádějící, nakonec tam hlavní roli hrají jiné věci než hajzlovství.
Ze začátku jsem se nemohla nějak začíst, a tak jsem knihu po chvíli odložila. Na několik dnů. Dnes jsem ji vzala do ruky a šlo to tak nějak samo. Osoby, místa prolínající se navzájem povídkami mi připomnělo jinou povídkovou knihu, kterou jsem nedávno četla (Společnosti, J. König).
Z každé povídky vyskakovaly jiné pocity. Nejvýrazněji se mi však vybavuje tento pocit, dojem - že člověk má nějaké sny, mluví o nich jako o realitě, že se v jeho životě ty věci skutečně dějí, ale nakonec když se jich může dotknout (díky přihrávce osudu), tak po nich sice ruku vztáhne, ale strčí je nakonec do šuplíku. A dál si žije tou svou šedí vyplněnou sny.
Ani nevím, co jsem od knihy očekávala, rozhodně mne zaujal její název. A obsah mne překvapil. A nepovažuji to přímo za zklamání, prostě jen trochu jiný šálek kávy, než na jaký jsem zvyklá.
Tak tohle je velké zklamání. Očekávala jsem vtipnou a zábavnou sondu do života mužů-hajzlů, ale je to více potřeba mužů-hajzlů dát na papír to, co by žádná žena nevydržela poslouchat ani pět minut. Styl psaní se mi absolutně nelíbil a všechny povídky mi přišly na jedno kopyto.
Nejsem žádný cíťa, ale v každé povídce byl cítit kus sajrajtu, který se tak úplně dobře nečet. Ne z hlediska obsahu, ale formy.
Že já se vždycky někde nechám nalákat!
Tohle byla hrůza.
Každá povídka měla jiného hlavního hrdinu, ale přitom byly všechny psány naprosto stejně a jednotlivé charaktery autor vykreslil taky naprosto identicky. Nebýt navzájem provázané dějové linie, nevím, o koho jde. Ale vůbec nejhorší je zpracování námětů (pro mě už tak blbých). Ach jo :(
Jedna hvězda jen za poslední povídku, a to ještě pouze za myšlenku.
Rozhodně velmi zábavná knížka, která neuvěřitelně květnatým a surrealistickým stylem vyjadřuje realitu života . Pobavila, ale i donutila k zamyšlení. Trochu pomalejší začátek a divný konec, ale jinak bomba.
Hodně čtivý povídky. Psaný v první osobě od chlapů, co byste nechtěli potkat. Ale rozhodně doporučuju.
Kniha se mi hodí do výzvy. Neměla jsem žádné očekávání a řekla jsem si, že to zkusím. No k rybníku na odpoledne dobrý, ale nic víc. Příběhy mě neoslovily, některé až tuctové a zajímavou pointu jsem nenašla nikde. Za chvíli si ani nevzpomenu na obsah a autora. Nejsem asi cílová skupina : )
Hodně dobrý. Knížka o reálným životě, sladkobolu vstup zakázán. Vřele doporučuji.
A velký pokušení poslechnout - na poslední straně :-D
Penis nemá uši
Težko co dodat.
Název vymyšlen chytlavě, neřekla bych, ze penis je tu v hlavní roli. Tím spíš nechápu poslední prázdné strany s instrukcí: sem si můžete nakreslit penis s ušima. Využije to někdo??
Anotace slibuje povídky o mužích - hajzlech, ale tak to úplně není.
Povídky jsou o mužích, kteří mají nějaký vztah k restauraci Rajčátko. Všichni jsou svým způsobem nešťastní, nějak poznamenaní a tak se chovají, jak se chovají.
Autor má docela slušný všeobecný přehled, ale čtivost zabijí nadměrnou dávkou vulgarity zvolna přecházející do sarkasmu. Z povídek prýští nepohoda, neštěstí občas zvrácenost. Připomíná až A. E. Poea ( po několika staletích ), ale tady vázne spád příběhu.
Pokud popisovaní lidé jsou vzorek naší populace z roku 2014, tak buď to žiji o století dříve nebo přísluším k jinému národu.