Bereme, co je
Věra Nosková
Napětí živě vyprávěného dívčina příběhu vychází z jejího střetu s vlastní maloměšťáckou, konformní rodinou a ubíjejícím maloměstem konce 50. a 60. let. Životní sny i lásky se jí hatí, okolí jí nedá vzlétnout. Ty, kdo se o to pokusili, maloměsto promění v opilecké figurky či děvkaře. Ani Pavle se nedaří uniknout, až pochopí, že vyšinutá není ona, ale doba. Nakonec uskutečnila svůj obsedantní sen po setkání se zapuzeným romantickým otcem, bohužel po jeho náhlé smrti. A tak se s hrdinkou nakonec setkáváme na hranici happyendu: v otcově patriarchální východoslovenské vesnici a s jejím nutkáním tam zůstat.... celý text
Přidat komentář
Ta anotace u románu mi přijde zcela zavádějící. Je to skvělý román, generační výpověď dívky, která se narodila do začátku padesátých let. Autenticky vylíčen obraz doby, která formovala a deformovala mládí dnešních padesátníků. Patrně hodně autobiografické. Nepochopení rodiny. Inteligentní Pavla nemá zázemí a román líčí docela vkusným jazykem nesnadnou touhu maloměstské dívky po svobodě, intimitě, laskavém vztahu a velké lásce. Má málo opěrných bodů a její vnitřní samota ji vede k samostudiu a formuje v ní s pomocí "glosátora" názory na politiku, společnost, rodinu, vzdělání, životní styl. Je to jedno velké hledání. Rozhodně to není oddychová četba. Je to osobní výpověď pro všechny, kteří se nehodlají jen tak přizpůsobit něčemu, co se jim nelíbí, kteří hledají svou podstatu, smysl života.
Zajímavě popsaný život dívky, která prochází obdobím radosti, lásek a zklamání a to vše v době, která nebyla pro nikoho jednoduchá. Na můj vkus málo vtipná, ale rozhodně oddechové čtení pro chvíle volna.
Štítky knihy
50. léta 20. století 80. léta 20. století 60. léta 20. století autobiografické prvky socialismus 70. léta 20. století Strakonicko maloměsto české romány
Kniha Bereme, co je je v
| Přečtených | 187x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 68x |
| Chystám se číst | 33x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Anotace je vskutku poněkud zavádějící. Zábavnou formu jsem tam nenašla a ano, autorka líčí velmi přesvědčivě tehdejší dobu, ale mnohem podstatnější je osobní zpověď hlavní hrdinky a současně autorky. Z knihy čiší obrovská touha po porozumění a objetí, které hlavní hrdinka nalezne jen zčásti a na kratičký okamžik (alespoň zatím). Obdivovala jsem Pavlu, která se navzdory okolí, které ji neustále degradovalo, sice bolestně, ale přeci jen, dobírala ke svému štěstí. Není to žádné povrchní čtení a líbila se mi také bohatá slovní zásoba autorky.