Patrný rub věci

Drásavá poezie Vojtěcha Kintera rezonuje ostrými kontrasty, v nichž se objevuje konečnost a pomíjivost života v obrysech zcela původní metaforičnosti a hluboké obraznosti. Odvrácenou tvář nejen lidského bytí pozoruje básník až s chladnou dokumentárností, ať už je to při úvaze nad křehkostí existence motýlů nebo nad stromy napadenými chorobami. Tady všude se projevuje onen rub věcí, otazníky a povzdechy nad neutěšenou konkrétní situací, které vrcholí v závěrečném druhém oddílu. Neboť právě v něm jde o vše, právě v něm je člověk na pokraji zhouby, kdy opouští prostor a ustupuje do stěn, kdy "tuby od léků jsou prázdné", kdy "slzy stékají po tváři" a navždy se ztrácí touha či snaha alespoň po slabém náznaku úsměvu.... celý text