Pasqualův anděl
Paul James McAuley
Florencie, 1518. Úžasné stroje Leonarda da Vinciho fungují a průmyslová revoluce se uskutečňuje o celá staletí dříve. Když se Pasqual, mladý malíř, spojí s novinářem Machiavellim při vyšetřování vraždy v uzavřené věžní místnosti, narazí na konspiraci v politice, na nekromancii a další úkladné vraždy. A jak procházejí florentskými ulicemi osvětlenými acetylénovými lampami, získávají stále více důkazů o tom, že i oni jsou na seznamu mrtvých. Objevte svět, který nikdy neexistoval, ve kterém se malebnými ulicemi Florencie prohánějí parní automobily, kde parní stroje pracují v manufakturách a dílnách, kde Leonardo da Vinci rozvíjí svůj technický talent na úkor svého uměleckého potenciálu a kde se tajemná Mona Lisa obává o svého manžela. Svět, který namísto umělců ovládají umělečtí řemeslníci a technika vítězí nad múzami. Tento román je představitelem tzv. steampunku, subžánru SF, který byl pojmenován zhruba v 80. letech dvacátého století. Jde o spojení sf rekvizit původně s viktoriánskou dobou, dnes až se středověkem.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , Laser-books (Laser)Originální název:
Pasquale´s Angel , 1994
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
alternativní historie steampunk
Autorovy další knížky
| 2001 |  Fairyland |
| 2010 | Tichá válka |
| 2000 | Syn řeky |
| 2011 | Zahrady slunce |
| 2000 |  Předkové dnů |
Zařazení do fantasy/sci-fi mi úplně nesedí, spíš jde o historickou mystifikační detektivku. Je fakt, že renesanční Florencie je tu zahlcena různými stroji a udělátky (to aby byl uspokojen duch steampunku), ale to je tak vše a fantasy to pro mě zrovna není. Vystupují zde skutečné historické postavy (da Vinci, Rafael, Machiavelli...), ale jejich počínání je smyšlené. Děj je poněkud zmatený. Večer třeba celá Florencie slaví příjezd papeže, veselí se, a pak v průběhu noci je najednou bez vysvětlení město v plamenech a všichni mezi sebou bojují. Je tu nějaké spiknutí, ale pořádně nevíte, o co vlastně jde, do spiknutí je totiž zapleten kdekdo, a to značně komplikovaně a nelogicky. Jde také o ukradený objev, ale není dost zřejmé, proč je tak životně důležitý pro všechny mocné, že kolem toho tak nadělají. Autor si nemohl odpustit zakomponování Lisy Giocondy do příběhu, i když její role je naprosto nepodstatná a zbytečná – ale má ji tam! Občas jsou v knížce nudné popisy a občas nudné promluvy, až jsem si někdy říkala, co to tam ti lidé vlastně melou? Čtení jsem si vážně neužívala, šlo to ztěžka, ale za mnohé asi mohl i nekvalitní překlad.
Překladateli totiž zjevně chybí cit pro jazyk. Věty jsou poskládané často krkolomně, text není dobře propojen a působí kvůli tomu nekonzistentně, a hlavně jsou někdy použita špatná slova. Např. jsem si lámala hlavu s větou: "...byla dospělou ženou s jemnými liniemi v koutcích očí." Co to má být za sdělení? Než mi z kontextu došlo, že mělo být spíš něco jako: "...byla zralou ženou s jemnými vráskami v koutcích očí." Tudíž že už nebyla nejmladší.
Nebo "ruce s řetězem spoutanými zápěstími" – na první pohled se to zdá být OK, chápu i význam, ale takhle seřazená nedávají ta slova vůbec smysl. Nebo "obrátil se k astrologii" místo "k astrologovi". Nebo: "válka je pro nám podobné zlá". Špatně a zase špatně. Špatně se to čte, čtení drhne, a pokud je někdo jako já zvyklý číst slovo po slově a každé slovo/spojení/věta musí dávat správný smysl, tak takovýhle text je za trest.
Podívala jsem se na překladatele, co má ještě na svědomí, abych se jeho překladům vyhnula, a už mám celkem jasno. Důvod, proč přeložil Pasqualova anděla, je evidentně slovo "anděl" v názvu. Pročež bych panu Petrovi vřele doporučila, ať rychle opustí překládání beletrie a vrátí se ke svým náboženským brožurkám.