Parnická textilní továrna
Martin Šebela
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257386/bmid_parnicka-textilni-tovarna-257386.jpg
5
1
1
Kniha je zaměřena na historii kdysi významného textilního závodu od dob jeho založení až do doby současné. Jsou zde zachyceny osudy prvních továrních ředitelů, některých známých úředníků, z nichž nemalá část pro svůj neárijský původ byla nucena Parník opustit v letech II. světové války. Autor zde zavzpomínal i na existenci řady továrních výrobních či obytných objektů, tovární dětské opatrovny, závodního hasičského sboru a zmínil se i o někdejším výrobním programu firmy. Stranou zde nezůstávají ani někteří zaměstnanci, kteří mimo své práce také vynikli na uměleckém či sportovním poli. Publikace je doplněna celou řadou dobových i současných fotomateriálů.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2006 |  Zmizelá Česká Třebová |
| 2008 | Zmizelá Česká Třebová III |
| 2009 | Ze starého Trávníka |
| 2010 |  Parnická textilní továrna |
| 2012 | Z minulosti Bezděkova a okolí I. |
Kniha Parnická textilní továrna je v
| Přečtených | 2x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Chystám se číst | 1x |
Nádherná kniha z mého rodného města. Toulala jsem se společně s autorem v okolí parnické Primony , kde teď už jen žalostně koukají rozpadlé zdi bývalé niťárny a vzpomínala na dobu, kdy jsem u vrátnice čekávala na maminku , až se s houfem dalších dostane před vrátnici a s první větou: "Co ve škole?" mě vezme za ruku a půjdem spolu dom. V této obrovské Primoně, která měla- ať to chceme slyšet, nebo nechceme- věhlas v cizině a to i za dob tvrdého socialismu a pracovala tady druhá polovina lidí z města (ta první pracovala na dráze :-))) ). Mě osobně hodně zaujaly příběhy ať už majitelů, nebo úředníků a tovární byty v tzv. Vilách to byly panečku byty - luxus. Tehdejší projektanti mysleli na to, aby bylo sluníčko doma celý den a na prostorné chodbě, oddělené od hlavní chodby zčásti prosklenými dveřmi se ta krásně hrálo, nebo odpočívalo v křesílku- a přitom byla celá rodina pořád pohromadě.
Jedni z bývalých majitelů mají hrob na zdejším parnickém hřbitově a mě až při čtení knihy došlo, proč jim babička pokaždé zapalovala svíčku, jdyž jsme šli kolem jejich hrobu - když nás ve škole tehdy učili, jak byli továrníci špatní....a oni přitom jen tehdá věděli, že spokojený zaměstnanec je pro firmu terno.....