Parcela
Milena Brůhová
Na zdařile vykreslených postavách tří generací rodiny Staňků demonstruje autorka existenci měšťáckého vztahu k životu a jeho deformujícího vlivu na vztahy lidí v dnešní době. Ve společensko-kritické novele odhaluje lpění těchto lidí na majetku a překonaných společenských konvencích, jimž podřizují své jednaní a citový život.
Přidat komentář
Skvělá knížka, jen škoda, že jsem nejprve přečetla pokračování Muškáty potřebují slunce a až následně tuto. Takže jsem věděla, jak vlastně kniha dopadne, ale i tak paráda.
Někdy, když má kniha otevřený konec, dává to člověku možnost si knížku vlastně dovytvořit po svém….autorka mi do toho trochu hodila vidle, jelikož jsem pak zjistila, že kniha má pokračování a po prvních deseti stranách jsem si říkala…“no, to snad ne……“
Takže doporučuji i následně přečíst další díl :)
Od autorky detektivek jsem čekala nějaký zločin, ale ... nic. I když i takovéhle vztahy apod. jsou zločinem na lidech. Dočetla jsem to jen proto, abych to měla přečtené, neboť od M. Brůhové už jsem četla a moc se mi líbilo - př. Paní Spravedlnost - to je úplně jiné kafe. Takže teď jenom 40%.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Aby svědek nepromluvil |
| 1987 |  Zkouška kvality |
| 1990 | Stopa Locacorten |
| 1989 | Muškáty potřebují slunce |
| 1985 | Jsem vrah? |
"Já žádnou vilu nechci. Nechci si pověsit ve třiceti na krk dluhy a mít je do padesáti. Víš přece, jak to u nás bylo a jak jsem se protloukala na vysoké. Já si prostě nemůžu na dluhy ani vzpomenout. Ani vzpomenout, rozumíš? Natož abych si je znova dělala. "
"Miliony lidí staví a má dluhy, milionům ženských nevadí, že nemají kazdou chvíli nový saty.... "
"Kdo má podle tebe každou chvíli nový saty? Já snad? A to si troufám říct mně? Mně, která si na sebe všechno siju sama? Mně, která z premiovyho spoření mladých zaplatila tenhle byt?"
Téma darované parcely a dilema, zda stavět či nestavět, prolíná manželstvím Jakuba Staňka a jeho ženy, cílevědomé lékařky Pavlíny, které už tak prochází těžkou krizí. Z domova si nevědomky neseme naše rodičovské a prarodičovské vzory, což v případě Jakuba byl dominantni děda a matka trpící obsedantne kompulzivni poruchou, která měla neustálou potřebu uklízet. Dokáží se rozumně dohodnout na kompromisu?