Paměť esejisty
Pavel Švanda
Soubor vzpomínkových esejů, fejetonů a úvah. Spisovatel a publicista Pavel Švanda (1936) uvažuje o proměnách svého rodiště Znojma v minulém století, o svém dětství v Brně za druhé světové války, o dospívání a studiích v padesátých letech. Píše o svých zkušenostech i o zážitcích svých vrstevníků, o Šestatřicátnících, o literární skupině kolem časopisu Tvář a o nejvýraznějších osobnostech redakce Hosta do domu v šedesátých letech, popisuje své náboženské hledání i osobní zkušenosti za „normalizace“ a po zhroucení minulého režimu.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2006 |  Paměť esejisty |
| 1994 |  Portréty |
| 1995 | Zkušenosti |
| 2004 | Cestou z Kainova pohřbu |
| 2002 | Krajina s trnem v oku |
Kniha Paměť esejisty je v
| Přečtených | 3x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 1x |
Skvělá kniha! – – Výpisky:
– Z množství životních událostí a pozemských setkání doopravdy neplatí nic víc než ty vzácné vzpomínky na těch několik lidí, jež jsme milovali, a pak na ty, kteří nám byli oporou, protože jsme si jich mohli vážit.
– Zdá se mně zřejmé, že vzniká-li mezera mezi občanským postojem a lidským svědomím, zjevuje se tím znamení kulturní krize. Což z nás ale nesnímá osobní odpovědnost.
– Na mém vnitřním odstupu od básnictví jako literárního žánru se v šedesátých letech možná podílely i některé osobní zkušenosti s lidmi z té branže. Dodnes si myslím, že básně – špatné, dobré a bohužel i ty nejlepší – píší vesměs ti, s nimiž se v běžném životě skoro nedá vyjít, na rozdíl od většiny prozaiků a výtvarníků. Rád bych žil podstatnou poezií, ale možná jsem příliš velký snob na to, abych pokorně snášel břemena standardních básnických zlozvyků, mezi něž na prvním místě patří nezvládaná náladovost. Nic na tomto světě není zadarmo, ani básnické slovo, jež nám umožňuje žít a přežít a s pomocí Boží se nezbláznit a nakonec umřít.
– Myslím, že Bůh neproniká ke člověku, který z jakýchkoliv důvodů nechává ležet ladem vlastní život.