Osvětim - Příběh mého přežití
Sam Pivnik
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447056/bmid_osvetim-pribeh-meho-preziti-K1E-447056.jpg
5
24
24
Sam Pivnik byl jedním z posledních přeživších ze světa, který již neexistuje. Celkem čtrnáctkrát se ho pokusili zabít, ale díky štěstí, své fyzické síle a odhodlání nezemřít všechno přestál a mohl vyprávět svůj výjimečný životní příběh. V roce 1939, když mu bylo třináct let, jeho život navždy změnila nacistická invaze do Polska. Přežil dvě ghetta vybudovaná v jeho rodném městě Bedzinu a měsíce v nechvalně známém Rampkommandu v Osvětimi, kde byli vězni odváděni buď k vchodu do tábora, nebo do plynu. Po této trýznivé zkušenosti byl poslán na práci do těžebního tábora ve Fürstengrube. Mohl zemřít i během „pochodu smrti“, který jej zavedl na západ, když se Třetí říše hroutila. A byl jen jedním z mála lidí, kteří přeplavali do bezpečí, když Royal Air Force potopila v roce 1945 loď Cap Arcona, která v té době sloužila jako vězení. Svůj životní příběh, pravdivou historii svého přežití, i když bylo jen málo pravděpodobné, vyprávěl Sam Pivnik teprve až krátce po dosažení osmdesátky. Zanechal nám tak neuvěřitelný příběh lidského utrpení i odhodlání žít…... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2020 , VíkendOriginální název:
Survivor: Auschwitz, the Death March and my Fight for Freedom , 2012
více info...
Přidat komentář
Co k takové knize říct.. Obdivuji každého jednoho člověka, který si tím prošel a ještě o tom dokázal vyprávět v knize. Jak říká sám Sam Pivnik : "Přežil jsem peklo Osvětimi, pochod smrti i potopení lodi Cap Arcona". Je to velice těžké čtení, ale je potřeba aby jsme si připomínaly tyhle hrůzy a byli vděční za život, který žijeme. Byť se nám může zdát že není dokonalý a právě v tuhle chvíli si vzpomeňte na Sama Pivnika a na všechny ostatní co takové možnosti neměli a přesto se dokázali žít "normální" život.
Kniha vypráví příběh Sama Pivnika, který žil za války v Němci obsazeném Polsku. Prošel si ghettem a následně Osvětimí, pochodem smrti, zažil i bombardování lodi Cap Arcona. Přišel o většinu rodiny. Je neuvěřitelné, že to vše přežil a dokázal se následně v životě začlenit a svůj příběh vyprávět. Kniha je na čtení náročná, protože věci, které prožil jsou opravdu hrozné a představa, že je někdo někomu dobrovolně dělal je šílená. Každopádně lidem, kteří již mají o holocaustu něco načteno, rozhodně doporučuji.
Kniha se silným příběhem.Samovi darovali sudičky do vínku velkou dávku štěstí.
Hlavně nechápu popírače holokaustu,to mi hlava fakt "nebere".
Vyprávění Šlamka Pivnika, který popisuje, jak strašným způsobem ovlivnily život jeho samotného, jeho rodiny, přátel a známých, válka a tzv. konečné řešení - jedna z největších odporností, kterou kdy "lidé" provedli svým bližním. Sam byl ve svých 16-ti letech deportován do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka s většinou své rodiny. Líčí svůj šťastný život před válkou, jak se změnil napadením Polska a jak byl postupně těžší a těžší, až se z něj stal jenom boj o přežití. Knihy s tématikou holokaustu jsou velmi smutné, ale je třeba si jejich čtením tuto dobu neustále připomínat, aby lidé nezapomněli, kam až slepá touha po moci několika šílenců může vést. Je naprosto nepochopitelné a hrozné, jak jsou někteří lidé schopni tyto skutečnosti bagatelizovat nebo dokonce popírat !!!
Každé vyprávění o holocaustu je hrozné, obzvlášť když ho vypravěč skutečně prožil jako Sam Pivnik. Ač se to zdá neskutečné, přežil Osvětim, pochod smrti a stejně tak ztroskotání lodi Cap Arcona. A přesto pak dokázal žít “normální” život. Za to vše mu patří můj obdiv. Kniha je opravdu vyprávění, žádná přímá řec, ale i tak se mi dobře četla.
Podobných příběhů jsem četla již několik, ale upřímně? Nikdy mě nepřestane udivovat, co je jedinec schopen vydržet pro svou záchranu!
Za každou zpověď přeživšího jsem vděčná. Nesmíme zapomenout!
Osvětim - Příběh mého přežití
Sam Pivnik líčí své dětství v Polsku, začátek války, polský antisemitismus, deportaci do Osvětimi v srpnu 1943, ztrátu rodičů a pěti sourozenců, práci na osvětimské rampě, v lednu 1944 se dostává do tábora Fürstengrube, kde byl uhelný důl. Přežil i pochod smrti, několikadenní cestu vlakem bez jídla a pití, kde docházelo i kanibalismu, nakonec si pár vězňů přivezl velitel na práci na rodinnou farmu, odkud měli být odvezeni na lodi Cap Arcona, kterou však Spojenci potopili. Na konci války docházelo i k takovým absurditám, kdy velitel vezme Sama na motorku a veze ho na ní. Sam má strach se ho při tom dotýkat. Dále vzpomíná na svůj život ve Velké Británii, pobyt v Palestině a účast v bojích za izraelskou nezávislost i na své poválečné cesty do Polska.