Ostrov měsíční noci

13.12.2020

Knížka z nové obecní knihobudky. Iniciativa vzešla z knihovny, ale jde o knihobudku, kde knihy věnují "čtenáři čtenářům". Říkala jsem si, že se jen jedním očičkem podívám a hned zase půjdu.... nemám už místo na knížky a k tomu budou Vánoce... Ale když jsem zalistovala touto knížkou a zjistila, že se děj odehrává na dalekém severu, nemohla jsem kolem ní jen tak přejít.

Ač přímo v knížce to uvedeno není, je třeba říct, že skutečně jde spíše o knihu pro mladé čtenáře, tak 12–14 leté, jak se píše v charakteristice zde na DK. To ovšem neznamený, že si ji nemohou přečíst i starší čtenáři. Vlastně si říkám, že ti starší možná přijdou knize spíše na chuť, protože dnešní mladý čtenář by měl z knihy možná psinu. Třeba proto, že námořníci na lodi dělají i nástěnku... divné? No, když je třeba ukrátit dlouhou chvíli... vlastně mě napadá, že šlo o jakéhosi předchůdce sociálních sítí :-). Kdo by si chtěl knihu přečíst, musí počítat s poněkud černobílým pojetím jednotlivých postav. Což ale v dobrodružné literatuře pro mládež není nic neobvyklého, myslím, že třeba v románech Karla Maye jsme taky všichni měli jasno v tom, kdo jsou ti hodní a kdo gauneři... A taky nesmíte být alergičtí na názvy ostrovů – např. Bolševik, ostrov Říjnové revoluce (podotýkám, že tyto názvy jsou skutečné a zachovaly se dosud).

Děj je napínavý a nezačíná zrovna radostně. Při průzkumu jednoho z ostrovů v Severním ledovém oceánu bouře zažene kotvící sovětskou loď pryč od ostrova dříve, než se několik námořníků stačí na loď vrátit, velkou část "průzkumníků" dokonce pohřbí moře v ledových vlnách spolu s převrženým člunem. Po několika dalších dobrodružstvích se loď se zbytkem posádky dostane do blízkosti neznámého ostrova a tam zamrzne. Ne, není to myšleno obrazně, je pozdní podzim, moře je sevřeno ledovým krunýřem a posádce nezbyde nic jiného, než temnou (polární noc!) a dlouhou zimu strávit na lodi.

Posádka, do té doby značně zaneprázděná (musela zvládnout práce i za námořníky, kteří patrně zahynuli), najednou nemá nic moc co dělat. Jistě, nějaký den lov, meteorologická měření a tak, ale celkem toho není tolik, aby měli zábavu na celý den. Domino a šachy taky nelze hrát pořád, knihy se přečtou, hudba oposlouchá... no co byste dělali? Než si mužstvo mohlo najít čas na nářky a nespokojenost, někdejší první kormidelník, nyní kapitán Kar, vymyslel, že se na lodi budou konat přednášky z matematiky, hydrologie a dalších vědních disciplín. Když jsem si představila, že bych někde takhle uvízla a ještě byla nucena vzdělávat se v matematice, která nikdy nebyla mým oblíbeným předmětem, nejdřív se mně zježily všechny vlasy na hlavě. Až poté jsem usoudila, že to má něco do sebe – kdy se vlastně dospělý člověk může dovzdělat v něčem, co mu nikdy nešlo, na co pak už neměl čas? No, nemusíme ani zamrzat v moři, stačí třeba karanténa... a nemusí to být matematika, ale třeba cizí jazyk... cokoli, co zkrátí dlouhou chvíli a později se může hodit... no ale to jsem odbočila :-).

Po čase se začnou dít divné věci. Jeden z námořníků tráví spoustu času ve vymrzlé kajutě na palubě - a nikomu nechce svěřit, co tam dělá. Navíc námořníci zjistí, že v oblasti nejsou sami. Na ostrově před časem ztroskotala norská posádka... Co to přinese? Vyzradím jen to, že spoustu dalších, poněkud nečekaných zvratů. Samozřejmě udatní sovětští námořníci vše zvládnou se ctí. Nikdo z nich nemá depku z dlouhé polární noci, nikdo nepropadá beznaději z celé situace... to je dost těžko uvěřitelné, ač víme, že ruský člověk je nesmírně odolný...

Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale čtení mě bavilo, a tak i navzdory horší uvěřitelnosti některých pasáží dávám čtyři. Na to, že tuto knihu na DK zatím nikdo neměl v přečtených, to myslím, bylo dost dobré, a i když na matematiku jsem se nevrhla, trochu jsem se poučila v geografii Karského moře a moře Laptěvů :-).