Ostrov
Victoria Hislop
Hlavní postavou románu Ostrov, jehož děj se odehrává především na krétském ostrově Spinalonga, je mladá žena Alexis Fieldingová. Tu trápí, že nezná historii matčiny větve rodiny, a odmítá se smířit s tím, že to tak možná zůstane navždy. Rozhodne se tedy, že odcestuje na Krétu, do vesničky jménem Plaka, kde její matka vyrůstala. Tam vyhledá matčinu dávnou přítelkyni, které má předat dopis, a jejím prostřednictvím se postupně seznamuje s tragickým příběhem své rodiny. Osud Alexiny prababičky a babičky je neoddělitelně spjat s ostrovem Spinalonga, který se nachází v bezprostřední blízkosti Plaky, ostrovem, na nějž krétští obyvatelé vykazovali příbuzné, kteří onemocněli leprou. Alexis v průběhu vyprávění staré ženy pochopí, proč matka odmítala mluvit o minulosti, a zároveň si uvědomí, že odkrytím dávných tajemství může změnit přítomnost i budoucnost... ... celý text
Přidat komentář
Příběh mladé ženy Alexis, která pátrá po historii své rodiny, kterou její matka úzkostlivě tají. Velmi dojemný příběh plný lásky, naděje, ale také nemoci a zrady.
Čtenářská výzva 2019: Kniha o vašem oblíbeném místě, zemi (Řecko).
Román o těžké nemoci a vzájemné lidské pomoci zasazený převážně do minulého století pozorného čtenáře nutí k zamyšlení, jak těžké to měli v minulosti nevyléčiteně nemocní. Vlastní zápletku potom chápu jako záminku, aby nás autorka s leprou seznámila.
Zajímavě a velmi citlivě podaný příběh ze života malomocných( tady malinko zidealizováno), a pohledu lidí, kteří žili v jejich blízkosti.
Tento druh literatury miluji. Beletrizované skutečné události, pro mne dosud neznámé. Pokaždé, když narazím na podobný typ knihy, začnu po internetu pátrat, na kolik příběh odpovídá skutečnosti. Nevím, jestli hlavní postavy jsou pouhou fikcí (asi ano), ale historie posledního ostrova malomocných je zcela přesná a některé osoby jsou skutečné. Dokonce jsem našla na YT video z roku 1935...
Jsem ráda, že se tímto způsobem dostanu k historii, která mě dosud minula.
Příběh se mi velmi líbil. Byl velmi emotivní a uvěřitelný- Částečně byl inspirován skutečností. Na ostrov Spinalonga se opravdu převáželi lidé nakažení malomocenstvím.
Celkem mi trochu vadilo, že příběh, který byl vyprávěn, se stihl odvyprávět během dvou dnů - byl velmi citový a silný a hodně inspirativní.
Člověk až žasne nad tím, jak lidi v jedné rodině dokáží být odlišní a každý by se v určité situaci zachoval úplně jinak.
Kniha byla čtivá a velmi se mi líbila.
Doporučuju ji.
Ostrov malomocných. Kniha plná emocí, příběh lidí prakticky čekajících na smrt. Přesto lpí na každém dni svého života s neuvěřitelnou nadějí v budoucnost. Jsou pravým opakem těch "zdravých", kteří si ho nezodpovědně komplikují
Niet pochýb, že autorka si vybrala na spracovanie závažnú tému (lepra), o ktorej je potrebné šíriť povedomie a informovanosť. To oceňujem.
Začiatok románu vyzeral veľmi sľubne. Mladá archeologička pátra po koreňoch svojej vlastnej rodiny a nečakane objavuje záhadný opustený ostrov, kedysi kolóniu malomocných Grékov... Horúca grécka atmosféra v konzervatívnej zabudnutej dedine, nestarnúca temperamentná pani rozprávačka s vyčerpávajúcimi spomienkami, to všetko podčiarknuté výdatnými exoticky znejúcimi jedlami z miestnej taverny a môžeme ísť na to!
Škoda že sa príbeh neudržal v počiatočnom tempe a pomaly ale isto skĺzol do nebezpečných vôd love story, klasických ľúbostných zápletiek a predvídateľnosti. Keď už spomínam predvídateľnosť, možno by pomohlo, keby autorka mnohé dôležité detaily celkom zbytočne neprezradila na prvých stránkach - v podstate už v prvej kapitole viete, že táto sa nakoniec vydá za tohoto a pod.
Kniha ako celok však, pravdaže, má aj svoje svetlé stránky, pekné posolstvo, pritrafí sa aj neočakávaný obrat. Síce som očakávala viac, ale prečítanie knihy neľutujem, minimálne rozšírila môj obzor o nové vedomosti o Spinalonge.
Knihu bych rozhodně do kategorie červené knihovny nezařadila (viz některé komentáře níže). Třebaže nakonec končí v podstatě happy endem, což také moc nemusím, je v ní obsaženo hodně myšlenek, které člověka nutí zamyslet se nad tím, jak dokážou být lidé k sobě v mezních situacích zlí, zároveň ale i laskaví a sebeobětující. Moc se mi líbilo, že přese všechen smutek, jenž z příběhu doslova čiší, je i tak kniha plná lidské naděje a touhy po životním štěstí, ať už je to kdekoliv, třeba i na Spinalonze (moc mě překvapil popis, jak to na Spinalonze vypadalo a jak tam malomocní žili - pokud je to tedy pravda a autorka nefabulovala). Mě tedy kniha velmi příjemně překvapila. Možná by ji prospěl trochu kvalitnější (vzletnější) překlad, ale to není chyba autora ale překladatele.
Kniha nemá vyloženě špatný příběh. Tím více, když si představíte, že všechno je podle pravdivého příběhu, ale musím říct, že jsem se velkou část knihy trápila čekala jsem konečně na tu pointu. Kniha velmi detailně popisuje prostředí na Spinaloze, ale jak vypadá takový malomocný jsem si musela vyhledat. Mne osobně kniha bavil prvních 20 stránek a posledních 30 stránek. Myslím si ale, že jsem obětí dnešní literatury plné fascinujících příběhů.
Četla jsem jí už před nějakými pár lety, ale dodnes si přesně vybavuji děj i pocit, který ve mně zanechala. A to umí jen některé knihy. Možná není bravurně napsaná a možná z tématu ani autorka nevytěžila vše, co mohla, přesto se v mé knihovničce řadí k těm lepším.
Četla jsem před časem a vrátila se k ní znovu. Nádherná kniha, kterou mohu vřele doporučit.
Úžasná kniha. Moc se mi líbí, že jsem se dozvěděla něco o malomocenství. Kniha se četla výborně.
Ostrov Spinalonga, ktrý leží severně od Kréty poblíž vesničky Plaka byl v letech1903 - 1957 hlavní řeckou kolonií malomocných. Toto místo, dnes hojně navštěvované turisty, si nese svůj tajemný genius loci,bolesti, ztracených nadějí, opuštěných a doufajích duší. Veškerou energii i historii Spinalongy využila Victoria Hislopová pro zdánlivě banální ženský román, který však zahalen do kulis Spinalongy a Plaky povýšila na kvalitní dílo. Doporučuji všem milovníkům Kréty a historie - dozvíte se mnohé o životě na ostrově Spinalonga i ve vesničkách ležících nedaleko na pobřeží od 30. až do 50 let, zvycích, tradicích, jídle a pití i vlastnostech hrdých Kréťanů Doporučuji číst na břehu moře se sklenkou vychlazené retziny
Škoda, že autorka lépe nevyužila tak zajímavé téma. Tohle je bohužel červená knihovna jak vyšitá.
Knihu mi doporučila průvodkyně na Spinalonze kde jsme byli na výletě při pobytu na Krétě a musím říct, že mě velmi příjemně překvapila a dobře se mi četla a dost mě zaujala jak vyprávění o malomocných tak příběh samotný. Ráda doporučuji.
Prolínání 2 časových dějů Zajímavé náměty: malomocenství = izolace, nový způsob života, nová komunita; žárlivost, láska, závist, sebestřednost, vřelost
Velice zajímavý příběh, ale nějak mi neseděl styl, kterým byla kniha psaná. Trochu mi zde chyběl takový ten spisovatelský um. Každopádně kniha je poutavá , dobře se čte a příběh zaujal.
Tak pro změnu ostrov Kréta - tam odjíždí mladá Alexis pátrat po svém původu. Dozvídá se o tragedii svých předků a dávných rodinných tajemstvích. Současně poznává krásy a památky tohoto krásného ostrova.
Je to zajímavé čtení, doporučím.
Štítky knihy
Řecko rodinné vztahy Kréta psychologické romány lepra pátrání v minulosti prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2008 |  Ostrov |
| 2010 | Návrat |
| 2008 |  Spící panna / Recept na lásku / Tajemství Chrámové hory / Ostrov |
Na tuto knihu, která se platí "zlatem" jsem byla hodně zvědavá. Příběh několika generací žen, z nichž všechny byly krásné, sebevědomé a silné (mimo Annu) mě pohltil. Tematika malomocenství pro mě byla neprobádaná - o ostrově Spinaloga na Krétě jsem slyšela poprvé. Čtení bylo poutavé a knihu jsem přečetla za tři dny. Nicméně jde pořád o ženskou literaturu, i když se zajímavým přesahem do historie nemoci, o níž se mnoho nemluví, přestože na světě stále není vymýcena. Příběh čtyř generací žen je vylíčen s mnoha romantickými i tragickými zápletkami, tak jak to v životě chodilo a pořád chodí... Rozhodně doporučuji. Kniha mě obohatila především obeznámením se s nemocí, která je pořád pro nás Evropany zahalena tajemstvím.