Osidla
Leon Kruczkowski
Tento román byl vydán v roce 1937 a pro kritiku a veřejnost byl velkým překvapením. Autor v něm odešel od problému vesnice, který ho dosud výhradně zajímal, a středem jeho zájmu se stává velkoměsto Varšava. Zabývá se v něm zostřujícími se politickými konflikty a narůstajícím fašismem, proti němuž svými publicistickými pracemi horlivě bojoval. Za hlavního hrdinu si zvolil bezvýznamného jedince, malého úředníka, který se v důsledku hospodářské krize oněch let ocitá v řadách nezaměstnaných. Problém nezaměstnanosti se všemi jejími zhoubnými důsledky líčí autor zajímavou, hluboce psychologickou, ale i sociální analýzou tehdejší společnosti na příkladu svého hrdiny Jindřicha Bohdalského. Je to člověk „nijaký“, zcela bezideový a nekořenící v žádné společenské vrstvě. Dostal se na zoufale šikmou plochu a sjíždí po ní stále níž, do zkázy. Svým chováním zaviňuje i krizi svého manželství, jež mu dosud bylo jedinou jistotou. Přestože se Jana snaží být do poslední chvíle k manželovi loajální, začnou její sympatie posléze tíhnout k lékaři Emilu Rudnému, který v ní dovedl vzbudit i zájem o problémy sociálně politické. Ve své době byl román Osidla přijat kritikou nadšeně a mnozí v něm spatřovali Kruczkowského. Doslov Leon Kruczkowski a jeho dílo napsala Helena Teigová.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1951 |  Kordián a chám |
| 1949 | Paví pera |
| 1978 |  Osidla |
| 1962 | 5 her |
| 1975 | Moderná poľská dráma |
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Tři roky nezaměstnanosti přivedly Bohdalského k takovému vnitřnímu rozkladu, v němž už nezbývá než kult mystických mocí: osudu, sběhu okolností, čiré náhody… Ano, Bohdalský nakonec dospěl k přesvědčení, že pouze náhodný rozmar osudu… pouze sběh okolností… pouze čirá náhoda… Kupodivu, jak se zároveň změnily jeho životní ideály. Jak se staly vzletné, smělé a poetické! Ne, už nesnil nudně a beznadějně o „zaměstnání“, o místě účetního, o pěkné kanceláři v nějakém významném podniku. On, který se po více než deset let snažil být příkladným a svědomitým, užitečným pracovníkem – teď vyšinutý z koleje, v níž se dosud stále a systematicky pohyboval, se proměňoval ve fantastu, v apaticky lehkomyslného snílka, oddávajícího se jen chimérám. Trval a čekal – čekal na jakousi velkou a úžasnou příhodu – na jakési nepředvídatelné Něco – náhlý a neočekávaný zásah osudu – šťastné číslo – milión nalezený na ulici – skvělou, netušenou náhodu – zlatý záblesk, exotický div – možná že dnes, možná že za týden, zítra, teď – hned – teď hned…