Osamělý vůz na východní trase
Miloslav Baláš
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124528/osamely-vuz-na-vychodni-trase-124528.peg
4
4
2
Je červenec roku 1944 a územím tzv. generálního gouvernementu, tedy dnešního Polska, uhání vůz se dvěma muži v černých uniformách. Vzadu sedí český lékař židovského původu Samuel Lindenstein, vězeň koncentračního tábora v Majdanku. Netuší, kam jej vysoký důstojník Sicherheitsdienstu sturmbannführer Dagelmann veze, neví, že má být jako specialista v Praze přítomen u porodu jeho manželky... (text na obálce knihy)... celý text
Přidat komentář
Kniha není svým tématem a obsahem nijak objevná, nicméně velmi dobře se čte a autor prokazuje značnou řemeslnou zručnost. Pokud si chcete prostě jen přečíst obyčejnou normální knihu, někdy se vyplatí sáhnout i po titulu, který není provázen velkým věhlasem, nebo dokonce, což je případ této knihy, stojí zcela stranou jakékoliv pozornosti literárních historiků.
Autorovy další knížky
| 1987 |  Čarovné housle |
| 1979 | Kouzelný kvítek |
| 1984 |  Osamělý vůz na východní trase |
| 1946 | Vějíř nocí |
| 2007 |  Svět Miloslava Baláše |
Kolik podobných příběhů se asi za 2. světové války událo? Kolik židovských rodin bylo násilně rozděleno, kolik lidí poníženo až na samé dno lidské důstojnosti? Kolik německých vojáků mělo války a propagandy záhy plné zuby a bylo by se raději vrátilo k rodinám? Kolik vysoce postavených důstojníků SS si myslelo, že si mohou dovolit všechno a tvrdohlavě bránili zrůdnou ideologii až do konce? Vytáhnout vězně-lékaře z koncentračního tábora kvůli přítomnosti u porodu sice asi nebylo běžné, i když i takové věci se jistě děly...
Závěr knihy také není běžný na tu dobu. Čtete, říkáte si, jak to s tím porodem a lékařem Samuelem dopadne, byli byste rádi, kdyby se zachránil... třeba v sobě sturmbannführer objeví zrnko lidskosti... sice to tak nevypadá, ale když lituje všechna vybombardovaná německá města a mrtvé německé civilisty, třeba přece jen... Samuel přežije – a nezachrání ho ani útěk, ani bandité v temných lesích po cestě do Prahy, ani sturmbannführer... jen to, že nikdo si nemůže dovolit všechno, všichni podléháme přírodním zákonům, i německý voják...
Kniha krásně ukazuje několik věcí, na něž se dnes zapomíná. Hitlerem se nechal zblbnout celý německý národ. A i když řada lidí po nějaké době poznala svůj tragický omyl, už nebylo cesty zpět. Jednotlivec nic nemohl změnit a čekal, až jej "osvobodí nepřítel", zkrátka až válka skončí z jakéhokoli důvodu. Ti nejuhlazenější, v uniformách bez poskvrnky, milující otcové rodin a pozorní manželé, zkrátka "dokonalí a slušní" muži se dopouštěli největších zvěrstev. Dovedli se z hloubi duše – a oprávněně – rozzlobit nad smrtí německých dětí po náletech spojenců, ale nikterak nelitovali děti "méněcenných národů" odvážené v transportech do koncentračních táborů - otrhané, špinavé, hladové, vyděšené a samotné, bez rodičovského pohlazení a laskavého slova. Tento hrůzný kontrast najdeme na více místech knihy. A pak tu bylo obyčejné, neokázalé lidství. Pár týdnů práce pro někoho, kdo upadl v nemilost. Kousek chleba podstrčený do transportu. Pomoc raněnému ve vězenském oblečení. Hrdinové, kteří se báli být hrdiny, ale přesto pomohli. Leckdy byli většími hrdiny, než hrdinové se zbraněmi. Vždyť i maličkost může zachránit život, dát kapku naděje...
Celý děj je zasazen do tu poklidné, tu unavené, tu nervózní atmosféry po cestě k hranicím protektorátu. Je léto, zraje kukuřice, slunečnicová pole září do dálky, obloha se modrá, sluníčko žhne... do toho žízeň, prach, hluk, jak německé kolony táhnou na východ, v naději na vítězství na ruské frontě... a obavy z policie, vyzrazení, banditů... lasičky schované v křoví :-))). Víc nevyzradím, přečtěte si to!