Old Surehand I
Karel May
Old Surehand série
< 1. díl >
OLD SUREHAND je poměrně rozsáhlý třídílný dobrodružný román. Titulním hrdinou je zálesák a slavný lovec Old Surehand, jehož válečné jméno znamená v překladu "Jistá ruka " a počáteční Old je přidáno, protože to Karel May považoval za typicky americké a navíc symbolizující, že hrdina je zkušený, protřelý či zasloužilý. Kapitoly: Nad příběhem Old Surehanda 1. Old Wabble, 2. U Modré vody, 3. Vinnetouúv posel, 4. Oáza, 5. Železné srdce, 6. U Sta stromú, 7. V pasti, 8. Generál, 9. Překvapení.... celý text
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1984 , OlympiaOriginální název:
Old Surehand , 1895
více info...
Přidat komentář
Moje nejoblíbenější indiánka-mayovka, paperback s načatým hřbetem a Buriánovým Surehandem a Vinnetuem. Přemýšlela jsem proč nejoblíbenější - asi ty rodinné motivy a spletence.
Na jedné straně Old Shatterhand, Vinnetou a Old Surehand, na druhé straně Komančové chtějící přepadnout v Llanu Estacadu Boody Foxe a vždy tak trochu na své straně nespolehlivý, kdysi král kovbojů, hubený stařec Old Wabble – zatím ještě Shatterhandův přítel. Opět spousta vysoké křesťanské morálky v podání Old Shatterhanda a na samém konci nové postavy – Komanč Apanačka a falešný generál Douglas, otázky kolem Old Surehanda a Old Wabblův obrat na stranu zla.
Další výborný příběh, který jsem četl kdysi v páté třídě a teď po čtvrtstoletí znovu, a který na svém kouzlu nic neztratil. Výborné kresby G. Kruma, ten chlap na obálce je sám Old Surehand.
Sentimentální vzpomínka na léta dávno minulá, na vazbě mírně ušmudlaná, dvakrát přečtená, velmi prožívaná a uctívaná.
Je to dlouho. Skoro 30 let... Četl jsem ji jako první knihu od tohoto autora. Pro mě jedna z nejlepších mayovek.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1965 | Vinnetou 1 |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1973 | Žut |
Old Shatterhand mystik:
„Chcete mi dávat lekci z jízdy na koni?“
„Ani nápad; už moc dobře vím, že žádné lekce nepotřebujete. Ale ještě nikdy v životě jsem neviděl, že by nějaký jezdec jel se sepjatýma rukama, jako by se modlil.“
„Nemodlil jsem se," odpověděl jsem, „jen jsem v duchu děkoval osudu za to, že smím prožít a procítit tolik krásy jako třeba teď, během téhle noční jízdy.“